Davos

Po delší kovidove výletové abstinenci to rozjíždíme jako zamlada a dáváme Davos. Bohužel v termínu Trilogie, ale letos by to bylo opravu vééélké trápení. O Davosu jsme slyšeli samou chválu a prý permice zdarma, ale při bližším zkoumání jsme zjistili, že to tak úplně není pravda. Po internetu ani mailu jsme nebyli schopni zjistit kolik ta permice vlastně stojí, a tak jsme to riskly s tím, že se necháme překvapit. Nebudu napínat nakonec to bylo s guest card 15 franků za permici + 10 franků za kolo. Což není špatný, ale zadarmo to také není. Na druhou stranu je to cena 3 místních piv a to se vyplatí, ta permice s těma pivama už je to horší. Proto také bereme sud Berounského medvěda. Navíc se na hostování přihlásil Kuba. Jezdí kudlu a nepije pivo, takže ideální host. Sice ho na trailech trochu brzdíme, ale zabavuje se focením, takže máme pro změnu hodně fotek nejen z hospody. Počasí nebylo 100 %, ale jezdit se v tom dalo na pohodu. Davos splnil očekávání a pro velký úspěch a také, že jsem zmapoval místní traily tam také vezmu Verču ať si také užije.

Trans Madeira – Hotovo

Po delší době jsme vyrazili za hranice všedních dnů na Madeiru. Výkonnost není nejlepší a tak jsme dali pojezd s guidem a samozřejmě shuttlem po trase závodu Trans Madeira O Madeiře se říká, že je to ostrov věčného jara a na enduro ježdění je jak dělaný. Prostě paráda, ale shuttle to fakt chce. Stojí to za to. Nikdy jsem neviděl, aby auto jezdilo tak často na jedničku do kopce. Po ježdění dáváme "dueš kanekaš" což je portugalsky 2 piva a k tomu typický místní drinčík "Ponchas" je to něco jako mochito, ale s pomerančovým nebo citronovým džusem, medem a cukrem. Asi to moc dietní nebylo, ale dobře se s tím zapíjí to hnusný místní pivo. Ježdění prostě parádní, obzvláště když nás vykládali ze shutlu přímo u trailů.

MTB Trilogie – Hotovo

Jednoduše byl to boj. Bohužel se potvrdilo, že občasné dojíždění do práce na kole na tragédii prostě nestačí. Světlé chvilky byly např. Robertovo 3 místo v druhé etapě nebo Empitovo první místo celkově. Na první pohled to vypadá dobře, ale oba výsledky jsou způsobeny chybou ve výsledcích. Na druhou stranu i reálné úspěchy tu jsou. Např. Renta úspěšně dokončila svůj první start. Honzáš jel kudlu a dýchal Robertovy na záda. Trilogie je proste jeden z mála závodů který nás stále baví a kam se rádi vracíme včetně Milánka i když to nahlas asi nikdy neřekne. Popisovat Tragedii nemá cenu to se prostě musí zažít. Každopádně velký dík patří Robertovy za servis. Takže Roberte Dík a zase za rok.

Nová hračka

Na kole mi to moc nejde a mám jich již dost tak jsme si pořídili novou moderní hračku z té snad nespadnu a dobře se na ní jezdí do školky.

Český Ráj

Dlouhej Vlas s Renatou vyrazili do českého ráje. Podle vyprávění to je mooc pškná lokalita takže se tam třeba ještě vrátíme.

Frymburk

Všichni mění tréninkové metody a tak jsem pro změnu vyrazil na prodloužený víkend do Frymburka. První kylometri na úzkejch pláštích byly krušné zvláště při průměru přes 40 km. Naštěstí se ironmeni postupem času uklidnili a když jsem je zatáhl mimo silnice tak už museli opravdu zvolnit. Nakonec jsme udělali kompromis trochu zvolnili a odbočili z hlavní. Okolí je moc krásné a kopce také. Pěkné rozježdění do sezóny, takže když dostanu příští rok volno jedu zas.

Rukávy

Každý správný cyklista má mít rukávy tak letos se mi to podařilo. Tak jen doufám, že si je někde nesmažu třeba u Kelta by to šlo.

Folow me

Na instalaci je to poměrně složité, je to těžké jako prase, ale Nikča na to naskočila, jako když na tom jezdí odjakživa.

Finale - Hotovo

Empit a Honzáš vyrazili najíždět kilometry z kopce do Finále Ligure. Report nebude pááč to za to nestojí tak jen pro představu. Finále je v posledních letech oblíbená Lokalita a tak jsem vyrazili i my. Bohužel a nebo bohudík, těžko říct, nám úplně nevyšlo počasí. Doma 25 ve stínu ve Finale 10 a déšť, ale nepředbíhejme. První den na pohodu. Reklama na ježdění. Azuro, krátký krátky, pořád z kopce, oběd v zahradní restauraci, odpolední posezení na zahrádce se protáhne až do noci. Není co vytknout. Druhý den to vlastně teprve začíná. Ráno chčije, traily jsou většinou nakopané něco jako Rychlpebky a tak jsou tu pravidla za deště shutly nejezdí. Odpoledne se to trhá shutly nejezdí a tak dáváme pár set výškových za své. Jdeme brzo spát, že zítra bude líp. 3 den ráno chčije, shutli nejezdí. Fabrizio místní Guide ukecá místního shutlistu a jedem oklikou nahoru. Místo 20 min 1h a pořád chčije. Přijíždíme pod trail Carmo jeden nejdelší v EWS. Teplota kolem 0, okolo ještě sníh všude mokro, psa by ven nevyhnal a v tom mi dva šlapem do kopce. Neuvěřitelné. Nakonec to nebylo zas tak hrozné jak se na první pohled zdálo a oběd v riffugio Bosse dá zapomenout na všechno. Dáváme s Honzášem “uno litro Roso“ a při odchodu ještě nějakou místní slivovici. Dolu valíme prý po novém trailu připraveném pro EWS 2018. Paráda. Dole dokonce začne vykukovat sluníčko. Dáváme kopec za své kde je RZ pro e-bajky. Za tuto RZetu by se nemusel ani Véna stydět, dlouhá a do kopce. Dojíždíme k moři jako čuníci, ale spokojení. 4 den chčije. Tentokrát ani nevyjedeme. 5 den nechcčije, ale shutli nejezdí. Fabricio navrhuje trasu se šlapáním celý den, jsem zásadně proti. Nakonec dáváme jednu RZetu pro e-bajky za své a odpoledne valíme domu, do Prahy, do tepla.

Silničář

Že by se ze mě stal silničář? Zatím s tím nepočítám jen testuji nové obutí pro štěrkoleta a první poznatky jsou tu. Pláště se dost blbě nasazují, ale asi to bude rukama.

Blatníky

Kde jsou moje blatníky! Kde jsou Vaše blatníky fakt nevím, ale Verča navrhla nechala vyrobit Pekáčí blatníky takže pokud by si někdo chtěl rozšířit pekáčí sbírku tak je možnost.

Gosau Dachstein West

Začátkem ledna jsme vyrazili v osvědčeném složení do Alp. Po loňském vydařeném Dachsteinu jsme vyrazili do stejného střediska jen jsme bydleli pro změnu v Gosau v hožo fožo hotelu Cooee. Hotel měl otevřeno měsíc takže to bylo za zaváděcí ceny a nebylo to ani moc drahé. Počasí také vyšlo i když zledovatělé sjezdovky nejsou můj šálek kávy, ale šlo to. Takže jediný problém je opět fyzička. Naštěstí hned za hotelem je několik běžeckých okruhů takže nedělní regenerace byla jasná.

PF 2018

Přejeme Vám parádní skok do nového roku 2018. Nebojte se to tam poslat, kolo si cestu najde. Mockrát vám děkujeme za vaši přízeň.

Vánoční Friesovky

Počasí na letošní vánoční soustředění vyšlo tak napůl. Sníh napadl to bylo fajn, ale bylo mlhavo asi jako vyhlídky na naší další sezonu. Nenechali jsme se odradit a statečně jsme táhli naší káru tedy sáňky dál. Nejmenší účastnící už trochu povyrostli a tak začali pomalu, hodně pomalu, vyměňovat kočárky za lyže boby a sáňky. Jediné co se zatím nemění je nadváha pánské části. Nebojme se to pojmenovat pravými jmény nemění se nadváha Empita a Honzáše a jestli se mění tak tím špatným směrem. Jim to, ale nebránilo aby se na soustředění standardně ofriesovali. Uvidíme jak se k tomuto faktu postaví v příštím roce, ale výsledek všichni tušíme.

Pedelec Exess

Vánoce se blíží tak kdyby někdo nevěděl je tady nabídka Exess HP-E180. To není tiskárna, ale Pedelec se 180 mm zdvihu. Nezasvěceným jsem moc nepomohl. Tak trochu teorie. Dlouho jsem se e-biku bál, že se mi budou líbit a je to tady. Líbí. Zásadní nevýhoda e-Biků je omezeni na 25 km/h a proto chytré hlavičky přišli s pedelecem. Aby to nebylo jednoduché ještě se to dále dělí na S-Pedleac a R-Pedelec. S-Pedelec je do 500 W a jezdí cca 45 km/h a R-Pedelec je do 850 W a jezdí cca 75 km/h. Exess má 16000 watů takže podle popsané teorie by mohl jezdit 150 km/h což je blbost, ale i těch 80 je dobrejch. Už to vidím jak to valím v létě 70-kou po cyklostezce podél Vltavy kli4kuju mezi inlajnysty a cyklisty ke Keltovy dám si 5 Lipanů a valím to 70-kou zpátky. Na použití těchto strojů u nás prý nejsou zákony, ale to je asi lepší. A ještě cena 5600 Euro což za malou motorku není zas až tak moc. Budu muset začít šetřit a hledat místo v cyklopokojíku.

Besídka Halouny

Letošní besídku jsme stihli v prosinci a kde jinde než v Halounech. Letos se nás nesešlo jako loni, ale skalní jádro dorazilo celé i s dětma takže jsme nakonec zabrali půlku Haloun. Honzáš vyjel na svém novém žluťákovy - HT 27,5, ale bohužel na výjezd do kopce to nemělo žádný vliv a potvrdila se teorie, že v kole to není bohužel, ale to nevadí držíme se další teorie, že kol a piv není nikdy dost a to nám zatím jde.

Vánoční kapři

Všichni ukončují sezonu nějakým výletem nejlépe někam k moři. Na to my nemáme čas takže jsem vyrazili ukončit sezonu na Orlík a aby to nevypadalo, že se jedem jen tak válet, jeli jsme nachytat vánoční kapry. Na chatě jsme si pěkně odpočinuli a výlet se nám vydařil, i když jsme žádného kapra nechytili. Podrobnosti co se stalo v chatě zůstane v chatě. Jako například Milánkova balící věta „Cad Cad…..chapej….Pochval mě“ Tak třeba příště nějakou tu rybu chytneme.

Klíč + Haven party

Arnie zastoupený Robertem pozval všechny Pekáče na Haven party do Cvikova. Party předcházela vyjížďka všech druhů od silniček až po enduro. Z Pekáčů se nikomu nechtělo, asi už se připravují na zimní spánek, takže to vypadalo, že nás bude reprezentovat pouze Robert. Nakonec se rozhoupal ještě Empit takže jsme vyrazili 2. Naházel jsem pár věcí do tašky a vyrazili jsme. Ubytováni jsme měli zajištěno ve Fabrika Cvikov, mimochodem moc pěkné ubytovaní s příjemnými majiteli. Po ubytování jsme vyrazili na sraz, který byl před místním pivovarem. Stihli jsme jedno rychlí a vyrazili. Začátek byl trochu chaostický, ale časem jsme se ustálili na snesitelném tempu jak pro XCéčkaře tak pro enduristy a jelikož postupem času se slabší jedinci začali odpojovat tak na místní horu Klíč už jsme vyjeli v optimální sestavě asi 10 kusů, včetně 2 hardtailstů a 2 buchet. Klobouk dolů před oběma skupinkami. Pokud by bylo jasno tak výhledy by byli asi parádní ale singlík dolů byl moc pěkný i v mlze a byl to takový hezký závěr vyjížďky před začátkem party. Party jsem se trochu obával, nevěděl jsem co čekat, ale nakonec proběhlo vše podle očekávání pivo, pivo, pivo pauza pivo, pivo, pauza a pak zase pivo pivo a najednou frnk a bylo poledne. Víkend se vydařil za čož patří dík Arniemu a Robertovy, že mě ukecali a také Verče která mi řekla, že se mi tam chce a po návratu mě ještě nechala i dospat. Byl to takový zkušební víkend před odjezdem na chytání vánočních kaprů, ale obávám se, že tam bude méně kilometrů a ještě více piv.

Vánoce jsou tady

Konec cyklistické sezony je období představování nových modelů kol. Letos to vypadalo, že by Verča mohla dostat nové kolo od ježíška neb již pomalu zase začíná jezdit a Pepik i když je v dobrém technickém stavu tak není úplně vhodné kolo na traily. Nebudu to prodlužovat tak dlouho jsem ji vybíral kola až jsme si nakonec napsal ježíškovi o jedno pro sebe. Ježíšek sebou mrsknul a model 2018 dodal ještě v září s čímž jsem moc nepočítal a trochu mě to překvapilo. Za chvíli budou nové modely vydávat 2 roky dopředu? Původně jsem si myslel, že si dám kolo domu a jezdit na něm budu až napřesrok, ale nevydržel jsem to a již vyrazil takže první výsledky testování tu budou co nevidět

Test Cannondale Moterra

A je to tady. Nevydržel jsem a otestoval E-bike. Konkrétně celoodpružený trail bike se 130 mm zdvihu a 27,5+ plášti. Celý cyklistický svět hovoří o elektro kolech a někteří na nich dokonce i jezdí tak jsem to také musel zkusit. V elektro bajkovém světě se nevyznám, ale testované kolo má motor Bosch 250W. Viděl jsem kola s motorem od Shimana ty byly o chlup menší a asi i lehčí. První potěžkání překvapí, kolo má cca 23 kg a to už je na kolo fakt hodně. Snad jen Honzášovy by to nevadilo ten je na těžítka zvyklý. Ovšem při prvním šlápnutí do pedálů na všechnu teorii zapomínám a valím to na turbo vstříc prvnímu kopci. Ve zkratce výjezdy parádní, sjezdy nejsou zas tak strašné jak jsem si původně myslel, dokonce se dá někde i zlehka skočit. V terénu se kolo chová skoro jako normální trail bike takže jedinou zásadní slabinou je omezení na 25 km/h. Třeba na asfaltových rovinách je to chvílemi i depresivní když Vás začnou předjíždět ti co jste před chvilkou předjeli do kopce. Další drobnosti by se našli jako, že testovaný bike neměl teleskopickou sedlovku, ale to by nebyl problém doladit. Cannondale ještě dělá Mottera LT což je elektrické enduro se 160 mm. To musí být masakr na kterém bych rozhodně nechtěl někde upadnout. A ještě jedna a docela zásadní věc a to, že se z Vás stanou osamělí jezdci. Partička na klasických kolech má úplně jiný rytmus jízdy a navíc reakce okolí zatím není moc pozitivní takže není nouze o hlášky typu. „Podvooood“ , „Pičo elektrika“ , „Neuhýbej to je jenom stroj“ apod. Původní záměr aby se Verča projela a ještě stihla nakojit byl splněn do puntíku. Jako bonus jsem si kolo otestoval i já a i když máme doma kol hodně a jedno navíc se vždycky hodí přeci jen s pořízením ještě nějaký čas počkám a dál se budu trápit do kopce s ostatníma.

Rychlebky s Hoegaardenem

Dlouho to vypadalo, že se letos do Rychlebek nepodívám, ale souhra náhod tomu chtěla, že jsme nakonec vyrazili celá rodina a část Pekáčů. Z dřívějšího pojetí Rychlebek „průběžně kolo a pivo“ jsme se přesunuli na „děti, děti, sem tam kolo, sem tam pivo“. Nové pojetí zájezdů není špatné, ale když Vlas vytáhl 30l sud Hoegaardenu tak mi spadla čelist. Říkal jsem si to nemyslí vážně, že neee. Má tam ještě jeden sud s čímkoliv jiným. Neměl. Na férovku vzal belgický pšeničný patok. Asi vykradl nějakou pizzerii, ale jelikož jsem mu před odjezdem řekl ať vezme sud jaký chce tak se nedalo nic dělat. Nakonec ho vypili ale byl to boj. Zlatá místní Holba. Rychlebky po trailové části netřeba představovat. Pro mě osobně je to parádní lokalita na které je hezké sledovat její vývoj. Pro letošek byl nový trail Obelisk vedle Velryby. Nic dlouhého ani těžkého takové krátké zpestření. Tajemný mi přišel předělaný, ale možná se pletu, jinak vše při starém. Vítězné prádlo se nemění. Co jsme letos změnili bylo ubytování. Bo v těch předešlých měli plno. Nakonec jsme bydleli v Kovárně což je nové pěkné ubytko. Verča měla půjčené elektro kolo takže jsme se mohli vystřídat v hlídání a ježdění a ještě stihla nakojit. Podle reakcí si to také užila a jelikož nám vyšlo i parádní počasí byl to parádní výlet se vším všudy.

Trail Dolní Morava

Kamarád nám doporučil rodinný hotel Vista v Dolní Moravě. Nějak jsme se na to netvářil zvláště když jsem viděl cenu ubytování, ale když jsem zjistil, že v hotelu je akce 2+1 noc zdarma, v hotelu nadstandardní služby pro děti, před hotelem je trail a lanovka v ceně ubytování a zároveň je to 50 km od Rychlebek bylo rozhodnuto. Balíme a valíme do Dolní Moravy a pak do Rychlebek. V hotelu vše funguje na 100%. Vedle hotelu je Mamutíkův vodní svět což je zábava i pro dospělé. Já si to užil. Pojďme ale na trail. Trialy s lanovkou mám vůbec nejraději. Ten v Dolní Moravě má 4 km a není nijak těžký. Úvodní část hodně připomíná Superfaj v Rychlebkách a mám pocit, že ho i Horník navrhoval. Spodní část má pár hluchých míst, ale cestou potkáte několik skoků na zpestření. Trail svádí k tomu, že jsem skoro zapomněl, že vlastně neumím skákat. Bohužel trail je na kopci jenom jeden s jednou rozdvojkou. Kopec by si zasloužil trailů i více, ale na první pohled se dají najít další možnosti jako freeride pod lanovkou nebo sjezdovce a po turistické modré je krásna RZeta za kterou by se ani Véna Hornych nemusel stydět. Místňáci a možná i google určitě vědí i o dalších možnostech které jsem nestihl objevit. Využit Dolní Moravu jako přestupní místo do Rychlebek se rodině i mě líbila a mohu ho doporučit. Děti se zabaví a trail je na rozježdění také dobrý a třeba časem dodělají další.

Hvížďala

Empit ukázal Honzášovy Homoly a tak na oplátku Honzáš ukázal Empitovy nový trail na Hvížďale. Je fakt parádní a s tím starým se nedá vůbec srovnávat tam je to boj o přežití, ale na tom novém se dá dokonce chvíli i jet.

Homole

Empit již nějaký čas laboruje s trailem na Homoli. Řešil jsem zda se dá sjet nebo ne. O víkendu jsem tam vzal Honzáše ten se kouknul na začátek pak vzal kolo a normálně to dal celé anikukem. Klobouk dolů a gratulace. Teď tam ovšem budu muset také.

Lenzerhide – Bike Attack

Po Beer Attaku ve Špindlu se Empit, Honzáš a Jirka přesunuli do Lenzarhide, kde se k nám připojil ještě Tomáš a Richard. Po příjezdu jsme zjistili, že se zde jede obdoba Megavalanche. Prostě 770 „borců“ si stoupne na nejvyšší horu a všichni najednou to sjedou do údolí. Klasický maraton akorát je to z kopce. Potkávali jsme hodně závodníků i na hotelu, ale naštěstí to bylo vše v pohodě.

První den ježdění jsme měli s guidem a shuttlem. Prostě paráda - bylo to funny flowy sem tam technical a slippery. Stojí to za to.

Druhý den jsme vytvořili Skupinu A a B. Skupina A jela trail A - Furcletta a skupina B jela logicky trail B - Alplisee. Trail A je více do kopce vlastní silou - cca 1000 převýšení, Trail B je zase více technický a začátek trochu vzdušný. Traily jsou oba parádní a každý si najde to svoje.

Třetí poslední den jsme dali pravou stranu údolí, která se ukázala jako dobrá volba. Vložili jsme jeden Honzášův neznačený singlík pod lanovkou Panoramabahn, který byl quite technical a projeli poslední část singlu B u Val Sporz a vrátili se 616 – to není noční autobus, ale trail.

V Lenzerhide je určitě parádní ježdění, jen je důležité nenechat se zmást místní bike mapou kde je červeně vyznačena spousta šotolinových cest. 3 dny je na toto údolí tak akorát. Na straně z Arosy vypadá dobře Trail Bruggerhorn, ale to už je lepší bydlet v Arose. My bydleli v Hotelu Krone v Churvaldenu a to je již trochu daleko.

Díky všem za účast a za rok třeba v Ischglu.

Špindl – Beer Attack

Do Špindlu jsme vyrazili stejně jako loni na Milánkovy narozeniny s tím že si odskočíme na chvilku do bike parku. Páteční start oslavy ve 3 hodiny odpoledne se trochu zvrhl a v sobotu to také podle toho vypadalo. Jelikož začalo i pršet bylo bezpečnější zůstat v baru pod sjezdovku kde jsme alespoň potrénovali stolní tenis. Sobota odpoledne si pro změnu střihla oslavku Soňa a scénář byl obdobný jako v pátek. Ovšem s tím rozdílem, že v neděli největší tvrďáci přeci jen do bike parku vyrazili a 3 krát sjezdovku spolužili. Výjezd z pohledu bajkování nebyl žádná sláva, ale na druhou stranu jsme se zase po čase sešli a pokecali. Více podrobností psát nemohu bo si nic nepamatuju. Tak zas za rok a pro jistotu bychom mohli zakážeme i pivo.

Trilogie report

A je to tady.

Trilogie - HOTOVO

Máme splněn jeden z letošních cílů. Byl to tedy větší boj než jsem čekal, ale nakonec jsme tragédii udolali a celkový výsledek všichni v TOP 10 naznačuje, že jsme se úplně neflákali. Např. Robertovo krásné 4 místo a nebo Milánkovo dokončení závodu je taková první vlaštovka naznačující zlepšující se tendenci. Report ze závodů tentokrát bude co nevidět. Každá etapa má svého autora, který jí popíše svým pohledem. Sám jsem zvědav na svěží dílko z dílny mladých autorů ale zároveň zkušených jezdců.

Monínec podruhé

Podruhé v krátké době jsem vyrazil na Monínec, tentokrát s Jendou. Lanovka jezdí kromě víkendu i ve středu odpoledne, tak si lehce zkracujeme hraní si s počítačem v práci a vyrážíme na kolo. Několikrát jsme si vyzkoušeli modrou i červenou lajnu, větším věcem se zodpovědně vyhýbali a lavice s „odpaly na měsíc“ prohoupávali s velikým respektem, vůbec bych se nezlobil, kdyby byl někde vedle alternativní dojezd k lanovce. Necelé čtyři hodiny ježdění byly tak akorát, chvíli pře zavíračkou toho začínáme mít plný brejle a pohled na zle rozbitého ridera na lavicích nám naznačuje, že je čas jet domů.

Trutnov Trails

Kapitalista nám naplánoval tužení kolektivu v Karpaczi, tak to využívám, nasedám do auta brzo ráno, banditu nakládám do kufru a razím směr Trutnov vyzkoušet místní traily. Cesta zabere déle než bych chtěl a místní základna je v týdnu zavřená a já nejdřív chvíli dezorientovaně bloudím, než najdu správný směr, a tak mi na ježdění zbývá něco přes hodinu a půl, což mi stačí k vyzkoušení červeného, zeleného (stoupacího) a černého trailu. Na stoupavém začátku červeného trailu marně hledám flow, jakmile se kopec zlomí dolů, je to o něco lepší. Černý trail je víc z kopce, ale v zásadě nic záludného. Jsem tu sám a tak si Whistler sekci jenom se zájmem prohlédnu. Přece jenom jsem tu sám, je čtvrtek dopoledne a další bikeři přijedou nejspíš až v sobotu, a tohle není ideální konstelace na hrdinství. Líbilo se mi tu a určitě se sem ještě někdy podívám.

S Pepou na Monínci

Po masivní účasti minulý rok byl tentokrát Honzáš jediným Pekáčem na Pepově kempu a vyzkoušel tak novou lokalitu, Monínec. Kemp poskytl jako obvykle tři dny prvotřídního ježdění pod dozorem statných ošetřovatelů stejně jako zázemí v lyžařském středisku kousek za Prahou. Jen to pivo, do kterého výčepní zařízení tlačí víc CO2 než samotné tekutiny, nenadchlo. Chvályhodná je i Pepova snaha pomoci místním s rozšířením parku o další traily. První na řadě by měl být rodinně-dětský trail po sjezdovce. A podle toho, co se píše tady, to vypadá snad i na brzkou realizaci. Snad jediným negativem tak nakonec bude to, že se i po skončení dalšího kempu bojím skákat. Není to kolem, není nohama a asi ani rukama, ale hlava se prostě bojí.

Blizz

Již nějakou dobu jsem si neudělal radost a tak jsem si říkal, že kromě plen a dalších strašně důležitých věcí bych si mohl koupit nové kolo. Do oka mi padly hardtaily 27,5 +. Nebyl jsme si jistý, že ho potřebuji, lépe řečeno jsem věděl, že ho nepotřebuji, ale co kdyby to bylo zrovna to kolo co jede jako blázen a nemusí se na něm moc šlapat? Test elektro kola zatím odkládám, protože mám obavy, že by se mi to nedej bože zalíbilo a musel bych si ho koupit. Nakonec padla volba na Rock machine Blizz..Četl jsme na něj recenze a hlavně ho Robert zařídil s dodávkou až do domu. Díky Bobe. Kolo jsem stihl za pár dní otestovat jak na standardních trailech tak i se Zbraslavskejma na chrtí vyjížďce. Kolo to není špatné i když žádný chrt to není, je to takový hubený fet bajk do Pražského sněhu. Sjet se na tom dá skoro všechno a vyjet také. Potěšilo mě řazení Shimano SLX/XT 1x11 + převodník 32 + kazeta 11-46. Pro moje použití přiblížit se zajezdit si a zase dojet domu jsou převody plně dostačující. Co bych kolu za 50 tisíc vytknul jsou brzdy Shimano SLX. Tady soudruzi jak v Shimanu tak v Rock Machinu opravdu udělali chybu. Zvyknout se na to dá, ale je to opravdu za trest. Kolo fungovalo tak jak má, ale potvrdilo se to čeho jsme se obával. Takovéto kolo nepotřebuji. Příští snažení bych směřoval spíše do trialového hardtaila 27.5 a tak nezbývá než poděkovat Robertovy a Rock Machinu za zapůjčení kola.

Měření posedu

V posledních číslech Vela a i v dalších mediích se objevuje reklama někdy i skrytá na měření posedu. Na kole jezdím již nějaký pátek, vyzkoušel jsem toho hodně, ale k měření posedu jsem byl vždycky skeptický. Na druhou stranu kolena mě bolí již několik let a nezlepšuje se to takže když jsem k svátku dostal poukaz na měření byl jsem vlastně docela rád. Zkusit se má všechno. Byl jsem zvědavý co to vlastně bude obnášet a co tam ty 3 hodiny budeme dělat. Nebudu podrobně popisovat průběh. Na to existuje mnoho jiných článků. V podstatě se jednalo o souhrn notoricky známých pouček jak nastavit kolo trochu podpořené různými přípravky. Na měření se potvrdilo, že kolo mám nastavené v podstatě správně, i když nevím co by si počali kdybych chtěl nastavit posed na mém Favoritovy. Dozvěděl jsem se pár nových pouček i to že mám jednu nohu kratší, ale bohužel se potvrdila moje teorie, že měření je na h…o.

Trilogie se blíží

Trilogie se nám blíží a příprava jde přímo úměrně počtu dětí a volného času. Nezřídka se stává, že je cyklista tréninkem tak unaven, že usne při první příležitosti.

Agresor

V rámci příprav na trilogii jsem se rozhodl přitvrdit. Přitvrdit ve sjezdech už moc nejde neb jsem posera a tak jsem se rozhodl alespoň přitvrdit v obutí. Na předek jsem zvolil Maxis High Roler II a na zadek jsem nově zvolil Maxis Agresor s tím, že snad pojedu více agresivně. Bohužel jsem zjistil, že jméno pláště na jízdní styl nemá moc vliv a stále jezdím stále jako bába s nůší do Lídlu. Agresor se v terénu chová jak jsme očekával to znamená podrží a na sypkém terénu je lepší než Ardent. Jediná jeho nevýhoda je, že na asfaltu faaakt nejde, ale jedná se o úhle pohledu, protože sjezdaři si ho naopak chválí jak na asfaltu skvěle jede. Tak a teď si vyberte. Každopádně já se asi časem vrátím k osvědčenému Ardentu. Přeci jenom to mám k treilům pár kilometrů po silnici.

Trans Brdy

Jirka otevřel závodní sezonu na Trans Brdech. Počasí moc nepřálo takže ostatní přeložili vyjížďku na neděli, ale Jirka je tvrdej chrt který se ani krup nezalekne.

Velikonoce

Na velikonoční pátek jsme podnikli hromadnou vyjizdku do Haloun. Na poslední chvilku nás dojel ještě Honzáš s Terkou a pěkně jsme přivítali velikonoce U Paviána. Empit v rámci najíždění objemů odjel za známým za Příbram, Honzáš s Terkou si udělali několika denní výlet po okolních pivovarech a Vlas s Robertem si konečně dali Posázavskou. Hlavní je, že jsme si velikonoce pěkně užili.

Solden - konec zimní sezony

Ukončit zimní sezonu jsme vyrazili do Soldenu. Sice je to rakouské hožofožo středisko, ale na konci dubna je tam ještě dost kvalitního sněhu. Tedy alespoň kolem 2000 m.n.m.

Jetštěd - Praha

Zajeli jsme s rodinkou navštívit tchána do lázní Kunratice. Plán zajet do lázní a zpět na kole úplně nevyšel, ale domu jsem to dal. Začátek v pohodě tak 40 km z kopce, ale druhou půlku jsem jel podle Garmina a když jsem se objevil v Nymburce věděl jsem , že jsem zase v p...ly. Nakonec to bylo hezkých 160 km až k Čámrsovy, který akorát otevřel po rekonstrukci. Dal jsme dvě a valil dom.

Favorit

V poslední době jsou v módě přestupy z bajků na silnici a naopak a tak jsem vylezl na půdu a oprášil svého Favorita z dětství, že také jako přestoupím. Bylo to složitější a dražší než jsem si původně myslel. Stav Favorita po několik asi již desetiletích nebyl úplně optimální. Jsem zvyklí, že alespoň kolo musí perfektně fungovat když jezdec stojí za prd a to byl u Favorita trochu problém. Nakonec se vše podařilo dát alespoň do nějakého rozumného stavu. Nejde o žádný veteránský skvost i když touto opravou se jeho teoretická hodnota vyšplhala hodně vysoko. Je to prostě Můj první Favorit. Uvidíme jak mi bude přestup svědčit, už asi nikdy nebudu řadit kolenem ve spurtu jak mi někteří radili, ale snad dojedu alespoň k Čámrsovy a nebo třeba na René.

Otevření sezony

Pomalu se ozývá první jarní počasí, které určitě muselo zlákat nejednoho cyklistu. Samozřejmě jsem se nechal zlákat také a hned vyrazil. Ukázalo se, že sice za oknem to vypadá na jaro, ale na krátké, krátké to zatím ještě nějaký čas nebude i když někteří nesmrtelní jedinci si myslí opak. Byli jsme pěkně rozjetí a v tom jsem si uvědomil, že nevím co řeknu jaru až se zeptá co jsem dělal v zimě. Pro jistotu jsme se s Vlasem stavili u Kelta kde měli již otevřeno a tam jsem na podobné nesmysli zapomněl. Lepší než říkat, že nic.

Zimní servis

Jako každou zimu tak i letos dávám kolo přes zimu ke Sváťovy do servisu na posezonní opravy. Sváťa vždycky prská, že mám kolo jako prase a tak se snažím na poslední chvíli aby neprskal. Stejně prskal.

Středeční vyjížďky

Pravidelných středečních vyjížděk se v poslední době účastní pouze Empit a Honzáš. Tím pádem jsou zastávky na ohřátí vcelku jasné - Lokál, Mekdonald a nebo kompromisní Oliva. Výsledky jsou také jasné a nejednou vyrážíme domů teleportem.

Prašan v Praze aneb jak jsme si hráli na Kopku

Milánek neočekávaně svolal zimní vyjížďku na pondělí s tím, že Jana z René jede na dovolenou a že se s ní pojedeme rozloučit. Nápad se to zdál dobrý a podle ohlasu se všem líbil. Nedočkavci Milánek, Vlas a Robert vyrazili již ve 4 a opozdilci Empit s Honzášem se měli připojit později. Jirka ladil formu na Modravě takže se nemohl zúčastnit, ale jinak by určitě jel. ? Empit s Honzášem vyráželi zhruba v 6 a to již nějaký čas sněžilo takže sníh krásně schoval všechen led na cestách. Empit se po zhruba 2h v chumelenici dokodrcal na René kde již předvoj číle rozmrzával a debatoval. Kupodivu zvládali oboje najednou. Zřejmě dobrý oddíl. Honzáš na René nakonec ani nedorazil. Po půlhodině drkotání zasněženou krajinou to vzdal a za hodinu už byl zase doma v teple. Bačkora, ale není se co divit bylo fakt hnusně. Po občerstvení a zahřátí na René jsme se odhodlali vyrazit k domovům. Za tu chvilku co jsme seděli na René napadlo asi 10 cm prašanu a začala parádní cesta domů. Milánek se toho vůbec nebál a jel kudlu jako za mlada. Naopak Empit se toho bál a 2x lehnul. Asi za to může to kafe z rumem co měl Milánek a Empit ne. Bohužel již nám není 20 takže jsme museli udělat čůrpauzu a to dokonce 2x. Styďte se prostatici! Nakonec jsme museli ještě zaskočit na chvilku do Lokálu abychom rozmrzli a posilnili se na zbytek cesty domů. I když zrovna nebylo optimální počasí na vyjížďku všichni jsme si to užili a dokázali jsme si že je nám právem kolem 30 a ještě úplně nepatříme do kategorie nejryzejších hoblíků.

Dachstein West

Začátkem ledna jezdíme do Alp načerpat síly po vánočních svátcích. Tentokrát jsme vyrazili na Dachstein. Jelikož jsme opět nemuseli nic zařizovat ani řešit soustředili jsme se na lyže. Když jsme vyráželi začínalo sněžit takže letní 4h cesty se protáhly na 6h. Nakonec všichni dorazili i když technické problémy jsme museli řešit celý pobyt. Počasí nebylo optimální, teploty od -10 do -25 a sněžení, ale lyžování parádní.

Starší akce