Novovější akce

PF 2016

Přejeme všem našim třem čtenářům všechno nej nejenom během svátků, ale také v celém roce. Děkujeme za vaši přízeň a věříme, že s námi zůstanete i v roce příštím. Těšíme se na setkání s vámi buď v sedlech kol a nebo někde úplně jinde.

Trail K2

Dostal jsem doma volno, a tak volba byla jasná. Vydat se po stopách yettiho. Tak mi totiž připadal trail K2, všichni o něm mluví, ale nikdo ho neviděl. Podle informací začíná na Lhotě, takže směr byl jasný. Začátek jsem našel vcelku v pohodě a tvářil se jetelně. Po chvilce se to změnilo. Z modré přešel hned na černou obtížnost. Podle mě nejtěžší úsek je sjezd do údolíčka. Při troše snahy by se jedna stopa zvaná baby line dala najet, možná i úvodní sjezd. Drop ani omylem. Zbytek trailu je tvrdší Táta Kona, většina dropů se dá objet přes menší dropy. Jako lahůdka je ke konci lávka, která tedy nemá 18m jak někdo říkal, ale 8 mít bude. Na trailu je vidět spousty práce a za to patří velký dík jeho stavitelům. Je to výzva na 2016. Doufám, že trail výdrží nejen přírodní zásahy, ale i ty lidské.

Vánoční soustředění

Po vydařené, ale dosti náročné vánoční vyjížďce, kterou raději nebudu popisovat, přišlo na řadu dalo by se říci již standardní vánoční soustředění na Friesovkách. Záruka sněhu je na konci prosince minimální, ale záruka dobré pohody na Friesovkách se blíží 100%. Letos byla vánoční atmosféra natolik vánoční, že i Verču uspokojila. Zajímavé je, že na horách neplánovaně potkáme staré kamarády. Loni Filipa, letos Martina. Honzáš s Terkou dorazili později, šetří dovolenou, ale čas na zimní přípravu jsme si udělali a oblíbenou disciplínu tlačení kočáru do kopce ve sněhu jsme si opět užili. Tento trénink je detektor naší kondice. Tlačil jsem tak urputně, že jsem zlomil lyži, ale výsledek není nijak zářivý a prostor na zlepšení tam opět je, ale nebudeme stahovat kalhoty když sezóna je ještě daleko.

Zimní vyjížďky - zahájení

Letos jsme z důvodu rýmiček, kašlíků a teplůtek začali se zimní přípravou později. Ve čtvrtek jsem vyrazil jen s Jirkou a laťku jsme nastavili hooodně vysoko. V 6 sraz na Baranďáku a v 8 už doma. Verča nevěřila svým očím. V pátek jsme po půl roce doma přidělal na stěnu obrázek a poličky, takže jsem měl spousty plusových bodů a byla škoda je nechat jen tak ležet ladem. Vybral jsem je všechny hned v sobotu. Klasická zimní vyjížďka do Haloun proběhla standardně. Sraz, přesun, občerstvení. Když venku začalo sněžit, moc se nám ven nechtělo, a tak jsme se trochu zdrželi až nás vystrnadili myslivci, kteří tam měli kalbu po honu. Původně jsem měl jet za Příbram, ale padla na mě jakási orientační indispozice nebo jsem v té tmě přejel bludný kořen. Zkrátka když jsem potřetí projížděl Kytínem, vzdal jsem to a zavolal si odvoz. Jak přesně dopadli ostatní nevím, ale podle kusých zpráv všichni dorazili bez úrazu, dokonce i Robert. Prostě a jednoduše čas zimních vyjížděk je tu.

Mini kemp s Davídkem

Státní svátek je skvělá příležitost vyrazit na kolo ve všední den. Doma jsme dostali povolení výměnou za slib, že se nám nic nestane a budeme brzo doma. Slibem nezarmoutíš, a tak jsme vyrazili. První zastávka byla standardně na Modřanské skále. Pro jistotu jsme jí dali vícekrát, abychom najeli spodní část. Nakonec jsme dali obě možnosti. Další zastávka byla na Točné v údolí smrti. Na skocích velkých jako stodola nám Davídek udělal názornou ukázku, že to jde.

Čím dál tím více zjišťuji, že ani skákat moc nechci. Přeci jenom sliby se mají plnit nejen o Vánocích a při drobné chybě bych mohl dorazit domu hodně pozdě. Jelikož singlíci byly přesně tak, jak je má Robert rád a již jsme byli patřičně rozježdění, vyrazili jsme na Zvolouše. Kupodivu jsem dal Zvolouše celého, pouze s jedním zaváháním v prostřední zatáčce. Zaváhání = tlama končící pár kotrmelci do listí. Zbytek už byl na pohodu, takže mě to jedno "zaváhání" docela mrzelo, páč jsem mohl mít Zvolouše hotového. Takhle ho mám jen skoro. Pokračovali jsme Hálkem, kde se potvrdilo, že výjezdy nám nejdou, ale to je na jiný druh kempu. Další zastávka byla pod Štěkacím psem, kde nám Davídek ukázal krátkou odbočku čítající 3 dóooost uzavřené zatáčky.

Zatáčky nám moc nejdou, podle toho to vypadalo. David to dal celé - 6 bodů, Empit - 1,5 bodu a Robert 0,5. Výborné místo na trénink. Na závěr jsme dali Tátu Konu a po zelené dorazili do Břežanského pivovaru, kde jsme uzavřeli mini kemp. Po ukončení kempu proběhla malá kulturní vložka, kdy Empit zamknul kola tak, že nešla odemknout. Naštěstí David potkal kámoše, kteří tam byli autem a měli štípačky, takže zdržení jen 10 min a Nikča má novou hračku.

Podzimní vyjetí

Po bajkově nevydařeném Ještědu jsme vyrazili na osvědčenou Točnou. Z původní samostatné vyjížďky nakonec vyrazil Empit, Verča, Robert a Milánek. Na naše poměry hojná účast. Verča na testovací 27,5, Milánek na své nové 29 a my s Robertem na svých standardních ořích od Treku a Santy. Krásné podzimní počasí nás provázelo přes Modřanskou skálu, Točnou, Maturitu, Podél plotu, Hálka a nakonec jsme skončili v Břežanech v pivovaru, kde jsme oslavili Milánkova nového mazlíka.

Ještěd

Blíží se nám konec sezóny, a tak jsem s Verčou vyrazil na Ještěd pořádně si zasjezdovat a užít si víkend ve vysílači. S tím sjezdováním to moc nevyšlo. Předpověď byla tak marná, že jsme si nakonec nevzali ani kola a šli raději do bazénu. Každopádně víkend jsme si užili a chvílema i vysvitlo sluníčko. Terka to vzala z jiného konce a jela na bajkový kemp od Pepy a Milánek se pochlapil a na konec sezóny si koupil nové kolo.

Inu závěr sezóny se dá řešit různě.

Šílený pád Nicholi Rogatkina na Rampage, po kterém se borec zvedl a v brutálním stylu dokončil svou jízdu. Respekt a sympatie si rozhodně získal.

Jarovska skála – Hotovo (úplně)

Byla to otázka času, ale trvalo to docela dlouho. Každopádně si konečně mohu říci Jarovská skála HOTOVO. Na pravidelnou čtvrteční vyjížďku jsme vyrazili v úterý. Po delší době se přidal i Milánek. Na Jarovskou skálu se nikomu nechtělo, ale ukecal jsem je. Přijeli jsme těsně před západem slunce a rovnou to tam poslali. Rychlost sjezdu nebyla nijak závratná, tam je ještě velký prostor na zlepšení, ale na to se historie ptát nebude. Po sjezdu jsme si vyzkoušeli pod Robertovým vedením noční trasy i materiál = dojeli jsme potmě do úplně jiné hospody, než Robert původně plánoval. Decentně jsme se občerstvili, oslavili první čistý sjezd a vyrazili domů. Další na řadě je Zvolouš, ale toho si nechám až na jaro, teď přichází čas nočních vyjížděk.

Jarovska skála – Hotovo (skoro)

Jak říka Plechy, všechno jsem sjel, jen s malým pádem. Ve čtvrtek jsme měli sraz s Jirkou pod Jarovskou skálou. Po čase jsem se dokopal, že dojedu až tam, a že se pokusím to konečně dát celé. Začátek mě překvapil, poprvé jsem dal ostrou pravou na začátku sjezdu, bohužel prostřední skok mi nevyšel. V sobotu jsem měl volno a tak jsem se vydal na skálu znovu, podpořen úspěšným zdoláním Modřanské skály jsem si věřil. Tentokrát jsem pohnojil úvodní zatáčku, ale dal jsem konečně prostřední skok. Jelo se mi parádně, že bych dal i Zvolouše, tedy kdybych se tak nebál. Teď už to jen všechno spojit a je to opravdu hotovo. Snad se tam ještě letos dostanu a zakončím to moje Jarovské trápení.

Trailcenter Rabenberg

O prodlouženém víkendu jsme vyrazili do Rabenbergu. Podle dostupných informací se mělo jednat o německé Rychlebky. Rabenberg je v Krušných horách cca 5 km od hranic. Jako strategické místo jsme zvolili Abertamy a dojížděli autem. V sobotu jsem vyrazil na obhlídku samostatně, abych obhlídl terén. Určitě se to vyplatilo, ztratil jsem se několikrát jak v autě tak na kole. Autem jsem netrefil odbočku a po dotazu mě místní nasměrovali přes zákaz vjezdu, takže jsem do Rabenbergu přijel úplně z druhé strany. Značení singlíků je zde značně specifické a zvláště černý okruh je opravdu oříšek. Důležité je najít start singlíku, což se mi podařilo až na konci dne, a pak se soustředit na zamotanou křižovatku, která se projíždí asi 5 krát a je důležité nejen přijet ze správné strany, ale také správně odjet, což se mi nepodařilo nikdy. Mezi značením okruhů je také značení StoneMana, který k přehlednosti moc nepřidal. Nakonec jsem křižovatku alespoň teoreticky pochopil a černý okruh včetně části červeného s blouděním dal za 4h. V neděli jsme s Verčou projeli zbytek a v pondělí dali Plešivec, který jsme měli za barákem. Rabenberg stezky jsou spíše koncipovány jako XC okruhy různých obtížností. Stále se nemohu rozhodnout zda se mi Rabenberg vlastně líbil nebo ne. Každopádně stále platí zlatá Točná. Srovnávat Rabenberg s Rychlebkama moc nelze. Nejvíce se to zde podobá maratonu v Mostu a komu vadí kořeny, tak tam vůbec nemusí jezdit. V současnosti se budují singlíky a sjezdová trať na Klínovci, takže Rabenberg by mohl být jako zpestření pro výjezd na Klínovec. Uvidíme zase za rok.

SudetoBrody

Robert si dal o víkendu Sudety, a pak Transbrody. Není žádné béčko, i když je v béčku. Jeho výkon trochu zastínila Nela, která byla na Brodech na bedně, ale to nevadí, je to v rodině. Robert toho měl málo, a tak si v rámci regenerace sepsal report.

Enduro Rally Most

Honzáš dává jeden závod za druhým a vůbec není línej z toho napsat report. V poslední době nestíhám ani reporty publikovat, přijde mi, že více píše než jede.

Švýcarsko

Na konci prázdnin, ne že bychom nějaké měli, jsme vyrazili za hranice všedních dnů do Švýcarska. Akcička se zdařila na výbornou, snad až na ty švýcarské ceny, ale při kurzu 1:1 se to dalo vydržet. Jelikož se všem akce líbila, máme nejenom report a fotogalerii, ale bude také video. Tedy až ho Jirka sestříhá. Prozatím dáváme report a nějaké fotky. Na video se můžeme těšit v nejbližších dnech, možná týdnech, stříhání je fuška.

KTM Vzpomínáme

Život jde dál, dál, už je to tak, život jde dál, dál, rychle jak vlak. Zpívá legenda Karel Gott a my se tímto loučíme s KTM, které odchází z naší cyklo sbírky do nové rodiny. Popřejme mu hodně štěstí v dalším najízdění chrtích kilometrů. Na druhou stranu nás může těšit, že Honzášův Votec s námi bude ještě hodně dlouho.

Enduro race Morávka

Jelikož jsme zrušili jak se teď moderně říká ilegal 24h v Berouně, vyrazil Honzáš na enduro závod do Morávky. Vyrazil samostatně, protože je tvrďák a ani 300 km po D1 ho nezastaví.

Jirkův první Salz

V poslední době se s reporty roztrhl pytel. Asi to bude tím, že v těchto vedrech se nedá skoro přežít natož jezdit na kole. Tady je report z Jirkova prvního Sulckamru.

Vedro, vedro, a zase vedro

Tento způsob léta se mi zdá poněkud podivný. Na minulý víkend bylo nahlášeno 35 stupňů, a tak jsme utekli do Krušných hor. Ve volných chvílích jsme omrkli trasu Tuaratura maratonu. Vypadá moc pěkně. Značení obdobné jako v Sudetech, jen namísto modré je použita růžová. Trasa, kterou jsme měli možnost vidět, byla hodně zajímavá. Obdoba Mostu. Výjezdy nedám, ale sjezdy vypadaly v pohodě. Rozhodně pokud příští rok bude alespoň trochu rozumné počasí, určitě chci jet. Tento víkend už předpovídali 38, a tak jsme utekli do Krkonoš, kde bylo nakonec jen 30, a to už se dalo vydržet. Sobotní vycházka na Friesovky mě dost odrovnala. Uvidíme, jak to bude dál pokračovat, už moc míst na útěk není. Snad jen Lednice. Na kolo to v tomhle počasí prostě není.

MTB Trilogy na ČT

Už je to nějaký čas, co jsme se vrátili z Trilogie, ale dozvuky tady stále jsou. Nejen, že se mi docela dobře jezdí z kopce, ale kupodivu ani to není tak strašné do kopce. Prostě je znát těch 30 tréninkových hodin ve 3 dnech a člověk už tak nějak zapomněl, že polovinu kopců tlačil nahoru a druhou polovinu dolů. Dobrá příležitost, jak si vše připomenout, bylo sledování reportáže v České televizi. Pekáči se opět neztratili, Honzáš dokonce i jede. Kdo jste to nestihl v ČT nezoufejte.

Vedro je všude

Vyrazili jsme s Honzášem na malou vyjížďku po Tragedii. Ze začátku to vypadalo, že jsme skoro nesmrtelný a dávali jsme jeden sjezd za druhým, i když rozhodně traily nejsou ve stavu, tak jak je má Robert rád. To znamená lehce pokropené letním deštěm. S pokročilou hodinou stoupala teplota tak, že na Tragedii bylo vpodstatě parádní jarní cyklo počasí. Pořádný vedro je až teď a bylo nutné ten prach z trailů spláchnout.

Endurista Lukáš

Lukášova cesta z XC hobita k (zatím??) Enduro hobitovy.

MTB Trilogie - Top 10

Vrátli jsme se z MTB Trilogie. Přežili jsme !!!

Enduro na Zadově

Po Jendově slavné výpravě na Ještěd se na další závod Enduro série na Zadov vypravil Honzáš. Za Pekáč jsem jel sám, v sobotu se ještě přidal kamarád Lukáš. Ubytování v apartmánech Lucie v Novém Dvoře známe od zimy a líbí se nám, od lanovek na Zadově je to co by kamenem dohodil a zbytek i v integrálce dojel. V sobotu dopoledne, kdy jsem měl chvilku času si najet jednotlivé erzety, stávkovala lanovka, a tak nezbývalo, než nahoru šlapat po vlastní ose. Au. Když se lanovku konečně povedlo přemluvit, aby fungovala, bylo už po dvanácté hodině a já už pomalu spěchal za Terkou a Vojtou na oběd, a tak jsem ji využil jenom dvakrát. Jen co jsem dorazil do hotelu Zadov, zrůdné to stavby s překvapivě milou restaurací, roztrhla se obloha a začalo padat neskutečné množství vody. V ten moment bylo veškeré najíždění k ničemu, protože to co ráno neklouzalo, teď už klouzalo, to co ráno klouzalo, tak teď klouzalo ještě víc a tam, kde ráno bláto nebylo, teď už bylo. A noční bouřka tomu ještě přidala. V neděli ráno jsem měl spoustu času, protože my hobby(ti) startujeme až jako poslední. Což v případě Zadova znamenalo v jedenáct. Jednotlivé RZ mi poměrně splývají, technicky to nebylo extra náročné, zato hodně šlapavé. Auau. Dolu jsem pokaždý přijel s jazykem na vestě, asi na cizí, svojí jsem žádnou neměl, a dlouho oddechoval. Zato výjezdy nahoru byly po silnici a tedy milosrdné. Spolknul jsem to jak sklenici vody a za 3 hodiny bylo hotovo. Výsledek odpovídá výkonu, nikde jsem se nevyndal, jezdil asi až zbytečně opatrně, šlapat mi moc nejde. Takže nakonec 24. místo ze 42 závodníků, kteří hobby kategorii dokončili, nenadchne ani neurazí. Lukáš se blýskl parádním 18. místem. Výlet hodnotím pozitivně a doufám, že se ještě na nějaký Enduro závod tuhle sezónu dostanu. A za rok se snad na Zadově sejdeme v hojnějším počtu. Tak a teď hurá na Tragédii!!!

Bike kemp Kopřivná video

Na kempu s nami byl fotograf a kameraman. Po čase jsme dostali fotky a video. Trvalo to tak dlouho asi proto, že upravovali naše 5m skoky na takové mrňousky. :-)

Bezdušáky

Článků o bezdušácích je spousta, ale moje poslední výměna mě nadchla, a tak si také napíši pár vět. Bezdušáky vozím asi 5 let. Ke změně mě přivedl Honzáš, když jsem ho viděl, jak hodinu před startem etapáku Beskyd trophy, si začal v hospodě předělávat přední plášť na bezdušák. Vypadalo to úplně jednoduše. To bylo poprvé a naposled, kdy jsem viděl nafouknout bezdušák obyčejnou pumpou. Od té doby vždy otravuji souseda s kompresorem, abych dokázal bezdušák napoprvé nafouknout. Až dodnes. Při včerejší výměně jsem poprvé nafouknul obě kola na pohodu. Udělal jsem sice pár změn v postupu, které mi poradil Honzáš, ale myslím, že je to spíše tím, že konečně začli dělat pořádné gumy. Hlavní vychytávka je nasazovat plášť bez mléka a při nafukování jsem měl ventilek nahoře a přitlačil gumu k ráfku. Nasazeno úplně na pohodu.

Bike kemp Kopřivná

Honzáš dostal k Vánocům účast na bike kempu v Kopřivné, a tak jsem se přidal a vyrazili jsme společně. Kopřivná je u Pradědu kousek za Olomocí, takže pro nás docela z ruky. Cesta tam přes Hradec a nebo zpět po D1 nebylo nic příjemného, ale přežili jsme to. Nebyli jsme si jistí co od kempu očekávat, ale chtěli jsme zjistit, zda bychom nemohli začít více skákat a naučit se něco nového se vždycky hodí. Ukázalo se, že ani sebelepší instruktor nás nedokáže přesvědčit, abychom se vrhli z dvoumetrového dropu, ale z půl metru by to při trochu dobrých podmínkách šlo. Nakonec jsme lítali standardně i 5 metrů, ale jen do doby než nám ukázali video. Tam se objevila žalostná skutečnost, že 5 metrů je sotva jeden. Bude to chtít ještě potrénovat a hlavně poladit hlavu. Jinak musím říci, že to byly dva dny parádního ježdění i s odborným výkladem. Lektoři věděli, o čem se hovoří a na kopci bylo vidět, že je to jiná liga. Organizace parádní, pokud něco trochu haprovalo, ihned jsme to vyřešili, takže s kempem plná spokojenost a všem doporučuji. Teď jen natrénovat bunny hop a třeba za rok znovu.

Ještěd podruhé

Na víkend jsme vyrazili na Ještěd. Zážitky byly natolik silné, že si zasloužily samostatný report.

Radotín

Honzáš si konečně našel čas, aby nás vyvezl na singlíky v Radotíně. Musím říci, že se mu okruh povedl. Singlík jeden za druhým, obtížnost pěkně gradovala, jen těch kopců tam měl nějak hodně. Ve čtvrtek jsme dali klučičí variantu včetně 133 zatáček. Na tomto singlíku ještě máme rezervy a prostor pro zlepšení tam určitě je. V neděli jsme dali holčičí variantu bez 133, když Verči rodiče si udělali jesle a hlídali Vojtu s Nikčou v základním táboře v Mekáči. Pomalu se začínáme orientovat v další parádní lokalitě a při troše snahy se to dá zvládnout i po práci. Honzáš nám slíbil další novinky, tak jsem zvědavý.

Točná

V sobotu jsem dostal osobní volno, a tak volba byla jasná. Ráno vyrážím na Točnou projet si nějaký ten singlík, vyčistit si hlavu, a také nenápadně potrénovat. Vyrážím standardně na Libuš a dávám Skálu. Vcelku na pohodu. Jelikož jedu sám, nepouštím se do velkých akcí a po Skále nepokračuji dál rovně, ale odbočuji klasicky na přehradu. U letiště mě předjíždí nějaký chrt, ale to mě již delší dobu nechává v klidu a dál si to šinu svým tempem. Dávám Korýtko, Maturitu, Podél plotu a Hálka. Nahoře na rozcestí mě míjí ten samý chrt z letiště, stále ho ignoruji. Po 100m chrt zastavuje a rozhlíží se. Když ho dojedu ptá se, kudy by měl jet, aby to z kopce byla sranda. Evidentně neví, kde je. Beru ho na Vykopávky, omrknu mu kolo a dávám mu na výběr. Rozhodl se, že pojede se mnou, a tak se spouštíme společně po novém singlíku a v půlce odbočujeme na Štěkacího psa. Ve sjezdech nestíhá, ale je zaťatej, takže ho nechávám, aby mě uvisel. Ze Štěkacího psa byl nadšenej a ptá se, jestli bychom nemohli jet společně. Říkám si proč ne a vyrážíme Údolím Táty Kony nahoru. Cestou něco plácá o lanovkách, sjezdových kolech, chrtích kámoších, ale moc ho neposlouchám a v klidu si šlapu dál. Závěrečné výživné stoupání dáváme společně do půlky, a pak tlačíme. V kopci z chrta vypadne. "Až mi bude 40 prodám kolo, koupím si plazmu a budu doma ležet u televize." Je mi sice 30, ale tahle věta mě vytočí. V duchu si říkám ty jeden mladej, hubenej, dlouhej chrte, jen počkej nahoře. Pod kopcem jsem přemýšlel, kudy jet a jestli není čas se začít vracet. Po jeho hlášce bylo jasno. Jedem na Jarovskou skálu. Jen počkej mladej. Cestou na Jarovskou skálou ještě dáváme pár singlíků, které nedává úplně čistě, ale pořád se drží. Před Jarovskou skálou mu dávám stručný popis, přeci jen ho tam nechci někde sbírat. Jdeme na to. Šlapu si na 2 standardních místech + nedávám čistě jednu zatáčku, ale jinak vcelku OK. Dole čekám na chrta a jsem zvědavý, zda přijde nebo přijede. Po chvilce přijíždí se slovy, že bude muset víc trénovat. V duchu si říkám "To si piš. Třeba u televize!", ale když přiznává, že půlku šel přeci jen jsem ho pochválil :-) s tím, že to není úplně jednoduchý a napoprvé to zvládl dobře. Pokračujeme dál po cyklostezce do Vraného a po červené zase nahoru. Na vyhlídce dáváme 5 minutovou pauzu a valíme to Cykcakama dolu a Jarovským údolím zase nahoru. Nahoře zjišťuji, že jsou dvě hodiny. Od tří hrajeme hokej, a tak to již valíme přes Ohrobec rovnou domu a vynecháváme ouško po hraně Jarovské skály. Před Břežanama dáváme ještě singlík po zelené a naposledy ho školím před Cholupicemi na průjezdu strouhou, kterou nedal. Díky chrtovi mám nakonec krásnou 5 hodinovou vyjížďku po Točné a poprvé dávám celý okruh, co jsem si kdysi naplánoval, ale nikdy neměl dost vůle abych ho objel. Diky chrte, vlastně Dane.

Třeboňsko

Po tréninku techniky v Rychlebkách se Empit s Verčou vydali na Třeboňsko najíždět objemy. Dal jsem cestou tam letos prvních 170 km a asi rovnou i posledních. Vcelku to šlo, jen kolem Monínce mi bylo ouzko a hlavně mě překvapilo, že kousek za Prahou nejsou otevřené žádné hospody. Musel jsem to dát na dva 0,7 bidony a 2 tyčky. Další dny jsem se z toho oklepával. Naštěstí jsme jezdili už jen krátké vyjížďky s Chariotem od hospody k hospodě, a jelikož Verča měla rýmičku a kašílek, Nikče se v Chariotu libí a každou chvíli ji někdo obdivoval, jak jí to sluší, tak jsme si to nakonec všichni pěkně užili - domu už jsem jel raději autem.

Rychlebky

Na první prodloužený víkend jsme naplánovali výlet do Rychlebek. Již plánování se neobešlo bez komplikací. Účastníci se hlásili, a pak zase odhlašovali, Jirka si před odjezdem pro jistotu zlomil ruku a stále nebylo přesně jasné ubytování - prostě chaos. Když se vše vyjasnilo a konečně jsme vyrazili, Empitovy se rozbilo auto před Hradcem, takže nakonec strávil na cestě do Rychlebek krásných 11h. Naštěstí chaotický byl jen začátek výletu. Když už jsme se konečně všichni sešli v Černé Vodě a spláchli hořkost z cesty, začal parádní bikerský víkend. První den odpoledne ještě trochu poprchávalo což, ale nemohlo zastavit Roberta, který si dal alespoň Hnědku. Další dny bylo parádní počasí, o hodnotnou stravu se nám staral Milánek, stezky upravené, takže nic nebránilo kvalitnímu ježdění. Na poslední den měl Vlasta naplánovanou procházku se Zhrubaví a nabídl se, že pohlídá Nikču. Tento šlechetný čin jsme s nadšením využili, Robert s Verčou si půjčili kola od Pivotu a vyrazili jsme na další okruh po stezkách. Po všech neshodách si myslím, že se víkend vydařil a nakonec jsme dopili i to pivo ač se zdálo že to nezvládneme, ale hecli jsme se a vyšlo to akorát a ještě klukům zbylo i na cestu zpátky.

Jaro

Začalo jaro a jelikož se mi lýtka již nezapalují, tak jako dříve, je skvělá možnost konečně začít jezdit do terénu za světla. V rámci přípravy na Trilogii jsme vyrazili s Honzášem potrénovat na Točnou. Kdo by si myslel, že Honzáš si dá přes zimu kolo do pořádku, je na omylu. Měl ho v ještě větší smrti než normálně, ale on je zvyklý, takže mu to ani nepřijde.

Zato Verča se na sezonu připravila parádně. Pepik lehce jetý dívkou, po odborném zásahu od Sváťi, je v lepším stavu než když byl nový, ale pořád je to chrtí kolo a v terénu to má jistá omezení.

A zase Halouny

O víkendu jsme dali s Honzášem pro změnu zase Halouny. V rámci najíždění kilometrů a pilování techniky jsme to vzali do Haloun přes Všenory. Výkonnost standardní, to znamená do kopce trápení a z kopce to docela šlo. V Halounech jsme udělali drobnou dietní chybu, a tak byl dostatek času probrat všechny důležité věci. Dnes už těžko říci, jaké všechny důležité věci jsme probírali, ale v paměti mi uvízla jedna zásadní a to, že bychom příští rok zajeli do Whistleru. Přidá se někdo? Tato myšlenka mě nadchla, a tak jsem hned začal zjištovat jaké kolo by bylo nejvhodnější si půjčit, popřípadě rovnou koupit, abychom "ušetřili" za půjčovnu. Nakonec mám 3 favority Ibis Mojo HD3, Banshee Rune nebo Intense Tracer C. V sobotu se nikomu nic nestalo, takže to vlastně dopadlo dobře, a to je hlavní. Jak dopadnou naše smělé plány se dozvíme časem. Již teď jsem zvědavý na výsledek.

Vyjížďka s Chariotem

O Víkendu jsem poprvé vyrazil na cyklo vyjížďku s kočárem. Představoval jsem si, že to bude jednodušší. Nejen, že se Nikča v kočáru klátila a musel jsem jet pomalu, ale také to bylo dost fyzicky náročné. Pamatuji si ještě jak Robert jezdil s Nelou na standardní sobotní vyjížďky. Teď je mi jasné, že mu to tak jezdilo. Doufám, že to nějakou tu stopičku na výkonosti přidá i mně. Vyjížďku jsme si všichni užili, hlavně proto, že nebyla dlouhá a mezizastávka v radotínském mekdonaldu nikdy nezklame.

Velikonoce Strážné

Po dlouhém dohadování jsme nakonec na Velikonoce vyrazili do Strážného. Byl jsem jedním z dlouhé řady členů hlasující pro Harrachov, ale byli jsme přehlasováni účastníky, kteří nakonec ani nejeli. Argument, že nebude sníh se nakonec ukázal také jako úplně mimo, protože den před odjezdem napadlo 20 cm prašanu. V pátek jsme se postupně všichni sešli ve Strážném, kde proběhla tradiční porada s rozdělením do družstev. Rozdělení proběhlo tentokráte bez piva, pouze s vínem. Honzáš tvrdí, že víno je dietnější, bohužel to zapomněl říci naší váze. Po páteční poradě vznikla družstva chodičů a sjezdařů. Sjezdaři vyrazili do Špindlu a chodiči na Styl. Podle reakcí sjezdařů se jednalo o nejlepší letošní lyžování. V sobotu chodiči vyrazili na Friesovky a sjezdaři na běžkách do Špindlu. Na Friesovkách Honzáš našel boby, o které přišel o Vánocích, takže výprava by byla úspěšná, kdyby mezitím Terka neztratila brýle a Empit rukavici. Verča se nabídla, že boby odveze do údolí, a tak jsme se vydali do Strážného přes Klínovky, zatímco Honzáš s Terkou se vydali hledat brýle. Trasa přes Klínovky byla parádní, nebýt toho, že jsme zvolili 3 km zkratku, která nebyla prošlápnutá a už vůbec ne pro kočár. Nakonec jsme kočár museli 3 km nést. Byla to fakt fuška, ale Verča zabrala a spolkli jsme to jako sklenici vody. Pak už to bylo jen lízání medu, kdy Verča jela na bobech skoro až do Strážného a Empit za ní běžel. Večer už byly všichni již dost vyšťavení, takže proběhlo rychlé rozdělení do družstev, které se pak ještě 3x změnilo, holky namalovaly vajíčka a šli jsme spát. V pondělí proběhla malá pomláska, pak procházka a vyrazili jsme domů. Nakonec se Strážné ukázalo jako dobrá volba, je to tam více osobní a Milánek nám vytvořil výbornou atmošku. Takže sportovní víkend, na který jsme zvyklí.

Výprava do Polabí

Zatímco Empit brázdil bílé pláně ve Folgaridě, vyrazila část Pekáče ve složení Terka a Honzáš do Litoměřic s cílem svěřit Vojtu babičce s dědou, využít slunečného počasí a vyrazit na kole do Polabí. Polabí ale není tak rovinaté, jak by se na první dojem mohlo zdát a dobytí rozhledny na Varhošti bylo vykoupeno značným množstvím potu a slz. Singlík z Varhoště dolů k Labi tentokrát Honzáš vynechal, ale rozhodně vypadá, že by stál za vyzkoušení. Proto není vyloučeno, že se do těchto končin ještě vrátíme a uskutečníme zde víkendové soustředění před „Tragédií“. Kopců i technického ježdění zdá se tu býti habakuk. Navíc je to kraj vína, a to je jak známo na dietu lepší než pivo;-)

Madonna

Po letech soustředění na Mallorce a najíždění jarních kilometrů jsem se rozhodl, že se vrátím ke staré klasice a to březnovému týdennímu pobytu v Alpách. Připojil jsem se k osvědčené lyžařské skupině, se kterou jsme podnikali lyžařské zájezdy po revoluci a vyrazili jsme do Folgaridy, oblast Madonna di Campiglio. Hory jsme si užili jako před lety a výlet byl zároveň poučný. Naučili jsme se např. jak složit všechny věci do kufru S-Maxe včetně pípy, 2 kytar,2 snowboardů, 6 párů lyží a dvoje běžky - výbava pro 4 lidi, platit kartou mýto na dálnici, jak natankovat u self service pumpy, jak objet zacpu na Brenneru a mnoho dalších důležitých věci. Počasí se také vydařilo a 3 dny prašanu bylo parádních. Jediné co se úplně nevydařilo, byla moje dieta. Večerní chuťovky a pivo vykonalo své. Výsledek se dostavil a 3 měsíční snažení je doslova v pr..li a jsem opět na začátku. Vidím to tak, že letos si nové kolo nezasloužím.

Zadov

O víkendu jsme prozměnu vyrazili na Šumavu. Terka sehnala luxusní ubytováni za rozumnou cenu, sice ne přímo na sjezdovce, ale dojezd 2 km se dal v pohodě přežít. Jelikož měl Honzáš rýmičku, tak jsme v pátek ani nedělali noční teoretickou přípravu, a šli si brzo lehnout. O to jsme mohli ráno vyrazit dříve, takže jsme již v 11 byli ve stopě. To bylo štěstí, protože stopa akorát začala povolovat a dalo se pohybovat kupředu. Naštěstí vyšlo parádní počasí, takže ledovka rychle ustupovala a mohli jsme najíždět kilometry se zátěží. Rychlá zastávka na Modravě byla jako bonus parádní.

V neděli již bylo pod nulou, namrzlo úplně všude, a tak jsme raději místo běžek vyrazili na pěší výlet. Ukázalo se že to nebude tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Bylo sice poměrně málo sněhu, ale tam kde nebyly pěšiny prošláplé se s Chariotem skoro nedalo projít a tam kde byly prošláplé, zas byly tak zmrzlé, že se sotva daly přejít. Nakonec jsme prošli kolem pensionu Katky Neumannové do lesa, kde jsme se kupodivu ztratili. Nakonec jsme se objevili na jedné Enduro sekci, která se jela v létě, a tak jsme si ji alespoň pěkně prohlédli a budeme připravení na jaro. Po hodinovém šlapání jsme se nakonec objevili u konce lanovky, a tak nejjednodušší a vlastně i nejbezpečnější bylo sjezdovku seběhnout. Pár úseků jsme sklouzali, ale vše dobře dopadlo, a tak jsme si mohli dát pozdní oběd a pomalu vyrazit domů. Ubytko parádní, je tam i pergola na grilování, a tak bychom někdy mohli vyrazit i v létě s více členy. Uvidíme.

Čtvrteční vyjížďka

Pravidelná čtvrteční vyjížďka byla tento týden v úterý. Z důvodu velké oblevy bylo bahno i na místech, kde normálně nebývá, a tak jsme ji pojali hodně asfaltově se zakončením v Lokále. Jelikož Jirka v úterý nemohl, vydal se ve čtvrtek samostatně s Empitem také na asfaltovou vyjížďku. Na tom by nebylo nic tak neobvyklého až na to, že v půlce vyjížďky Jirka začal přemlouvat Empita na zastávku v hospodě. Moc práce mu to nedalo. Nakonec skončili v hožo fožo hospodě, kde se Empitovy podařilo vyfotit pouze záchod. Kdo tipuje, že je to záchod v Halounech u Pavijána, tak je to pravda.

Vánoční besídka v lednu

Letos jsme opět nestihli Pekáččí vánoční besídku v prosinci, a tak jsme ji zorganizovali v lednu. Tentokráte v Harrachově, a to hned na 3 dny. To nám umožnilo nejen plně se věnovat nejmladším členům, ale také něco málo potrénovat na blížící se sezonu. Jelikož všichni se plně věnovali přípravě, bylo těžké tým zachytit pohromadě. Přesto se dvornímu fotografovi podařilo zachytit okamžik krátké pauzy u stánku, kde měli nejen dobrý svářák, ale také výbornou vafli. Bohužel půlka týmu je v dietě, takže si ji mohli dát jen ti, co v dietě nejsou. Večírek se vydařil, a tak není důvod ho někdy opět nezopakovat.

Saalbach Hinterglemm Leogang

Empit jako již každý rok vyrazil do Rakouska s partičkou na hory. Tentokráte to byl Saalbach Hinterglemm Leogang. Jelikož nemusel nic zařizovat ani řešit pouze se lyžovalo, jedlo a pilo, byl to parádní odpočinek.

Starší akce