Ještěd podruhé

V pátek vyrážím samostatně s Verčou a Nikčou směr Liberec. Ostatní Pekáčové nemůžou a nebo se jim nechce. Nakonec jsme vybrali krásné ubytování kousek od spodní lanovky s parádní zahrádkou pro velké i malé. Je nová doba takže pokud chci na kolo, dětské hřiště a dobré počasí je nutnost. Ubytování proběhlo bez problémů, pohráli jsme si s Nikčou, uložili jí a hurá na večeři. V místě ubytování se nevaří, ale v okolí je spousty možností. Plán byl jednoduchý vybrali jsme nejbližší restauraci Domov cca 200m a s chůvičkou to bude pohoda. Restaurace z venku vypadala krásně, problém byl jak jsem se dotkl vchodových dveří ztratil jsem signál na chůvičce. Ještě zkouším ulovit alespoň nějaký signál ve vnitřní zahrádce, ale nic. Jdeme zpět bez jídla. Naštěstí je v místě také kuchyňský koutek včetně erární lednice takže jídlo objednáme po telefonu a žízní také neumřeme. Po parádní snídani a hraní si v altánu vyrážím před 10 směr lanovka. Přijíždím k lanovce a zjišťuji, že lanovka jezdí každých 30 min a teď zrovna pomalu končí kolo v 10. Zkouším se vnutit bez lístku a kupodivu mi to prochází. Jsem nahoře a za krásného počasí vyrážím směr RZ1. Co víc si přát? Celý okruh by měl být stejný jako loni takže vjíždím do jedničky bez bázně a hany. Bez problémů projíždím místo kde jsem loni lehnul a valím dál když najednou zjišťuji, že už to není jako loni a je potřeba dát ostrou levou dříve než jsem čekal. Ještě dvakrát přesně netrefím trasu, ale pohoda přeci tu jsem abych to najel a až zítra mohl jet pořádnou kudlu. Dvojku vynechávám abych stihnul oběd s Verčou a valím rovnou na 3. RZ3 je stejná jako loni, ale jede jí pouze kategorie RACE. První kopec dávám na pohodu, nahoře si odskočím na malou a jdu obhlédnout sjezd. Za sucha to vypadá jetelně a o pár vteřin to potvrzuji. Krásná čistá stopa až dolu na pohodu. Ještě dávám RZ4 která mi přijde těžší než jsem si pamatoval a konec mi také není jasný, ale šlapací část mám za sebou. Čekám na lanovku abych vyzkoušel RZ5 a 6. Vyjíždím nahoru jako poslední a i když jsem myslel, že dám RZ5 raději dávám RZ6 abych využil situace kdy lanovka stojí a není na mě vidět. RZ6 není těžká jen je důležité netrefit skoky a rychle najít objížďky, což se mi většinou daří až na jeden který musím potupně obejít. Ale co alespoň si to budu zítra pamatovat.

Přijíždím k lanovce vidím Verču jak stojí ve frontě u stánku a také, že zrovna jede lanovka. Dávám ještě jednu jízdu ať mam kompletní RZ sadu. RZ6 zase začíná jako loni, ale prostředek a konec je jiný, těžší, ale zároveň zábavnější. Ještě mám jednu jízdu nahoru. Původně jsem myslel, že dám ještě jednou RZ6, ale dávám raději RZ5 je delší a u RZ6 v podstatě stačí netrefit skoky. Dávám tedy RZ5 a v podstatě mám natrénováno. Teď již jen vybrat kategorii a přihlásit se. Celý okruh je za sucha v pohodě jetelný, ale za mokra je jetelná pouze RZ1 a 2. Koukám na předpověď vše vypadá dobře a tak je rozhodnuto jedu kategorii RACE. Sice nemám integrálku ani páteřák, ale budu se tvářit jako RACE převlečený za HOBBY a ono to nějak dopadne. Výhoda je, že budu mít nižší startovní číslo tím by se mi mohlo vyhnout čekání na RZ1. Nevyhlo! Ráno se mi na kolo moc nechtělo. Při šlapání k lanovce jsem si říkal jestli jsem si neměl dát jen trenink a na závod se již vyprdnout, ale v rámci příprav na Tragédii je potřeba něco najet. V propozicích byl start od 9, ale jelikož mám startovní číslo 106 a potřebuji ještě zabalit jedu na 9:45. Na startu zjišťuji aktuální stav a jsem tu akorát abych se zařadil do své vlny na lanovku. Kolem mě samý chrt s integrálkou, ale to bylo dopředu jasné tak dělám jako že pohoda. Na kopci pofukuje studený vítr beru větrovku a přijíždím na start RZ1. Vyplnilo se čeho jsem se bál. Fronta jako prase. Stojím na stejném místě jako loni a začínám zvažovat, že se na to vyseru. Nechápu jaký je problém spočítat propustnost RZ1 a do propozic napsat časy startů jednotlivých vln. Soudruzi asi někde udělali chybu, čekám hodinu a konečně vyrážím.

RZ1 dávám bezpečně a jsem spokojený. Nikdo mě nedojel což beru jako úspěch. Obloha se pomalu zatahuje a všichni se začínají obávat deště. Nelením a hned valím na další RZtu. Beru to spíše jako maraton, protože pokud začne pršet jsem nahranej. V RZ jsem rád, že jsem rád, ale na přejezdech mi to opravdu jde. Předjíždím jednoho borce za druhým. Přijíždím na RZ2 a je skoro tma. Frajer tady řekl nahlas čeho se všichni obávali a to že i kdyzž stihnem RZ3 za sucha co ale potom s RZ4 a hlavně RZ5? Nemá to cenu řešit co kdyby a tak valím. RZ2 nemám najetou a jedu asi až moc bezpečně.

A jsem dole. Ani nezastavuji a valím dál. Na RZ3 přijíždím když začíná pršet. Nelelkuji a doufám, že třeba o 100 m dál neprší. Po brutálním výjezdu který jsem vytlačil se strhla průtrž. Když přijíždím k sjezdu RZ3 už zdálky mi hlásí, že je to mokry. Kudla prší i tady. Jelikož jsem ve výjezdu spotřeboval všechny kyslíkové buňky takže dál pokračuji na míchu a vrhám se do sjezdu. Bohužel jsem si nesundal brýle takže vidím kuloví a jedu tak nějak po paměti. Snažím se držet svojí včerejší čisté stopy, ale nejde to. Lítám tam jak nudle v bandě a určitě nevypadám, že to mám pod kontrolou, spíše jako když jedu o půlnoci z Lokálu. Naštěstí jsem to nějak sklouzal, ještě jeden malí výjezd který jsem nezvládl, musím ještě trochu potlačit a už jsem konečně v cíli RZ3. Zpětně si říkám, že to byla pěkná blbost to jet, ale po bitvě je každý generál. Chčije jako prase. Na přejezdech jsem předjel asi 40 lidí čímž jsem trochu vyděsil elitáka který jel se mnou a začal se bát o limit. Uklidnil jsem ho že se bát nemusí, že ja závodím hlavně na přejezdech aRZety mám jako nutné zlo. Ještě kecáme o kolech a hlavně helmách. Všechny zajímá jak to dávám bez integrálky. Doporučil mi Bellku a nebo Met Praschute. Ja si jí nakonec snad budu muset i koupit akorát nevím co s ní budu dělat. Přijíždíme na rozcestí kde se musím rozhodnout co dál. Volám Verče jak jsou na tom. Naštěstí jsou skovaní v dětském koutku v picošce, ale otázka je jak dlouho tam vydrží. Snažím se vyhodnotit situaci a najít nějaký důvod proč bych měl jet ještě min 2h ve sračkách a pokusit se dokončit závod. Rozhodnutí nebylo zas tak složité. Otáčím to a valím po silnici směr Liberec. Přijíždím do cíle vracím čip a koukám jak elita akorát dojíždí RZ5, Fikejz jde pěšky, protože píchnul obě gumy a odstupuje, organizátoři zavírají nejnebezpečnější úseky. Jdu se převléknout a jsem rád že se na to můžu vyprdnout. Posedím ještě v picošce s Nikčou a valíme dom. Doma koukám do výsledků a po 3 odjetých Rzetách jsem se pohyboval kolem 100 místa což tak odpovídá realitě. Také bylo zajímavé, že vzdalo asi 20 lidí a to startovní čísla kolem 100 až 120. Průtrž nás chytla mezi RZ2 a RZ4 což byla nevýhodná pozice. Kdybychom nečekali hodinu na startu mohli jsme mít odjetou RZ4, dole se schovat u lanovky a vyjet na trať po tom nejhorším. Na kdyby se nehraje, takže letos Liberec na Milánka, ale dojet se to dalo jak ukazuje klučina.