Enduro na Ještědu

O víkendu vyrazil Empit s Honzášem a dvorním Pekáčím fotografem Verčou na Enduro závod, který se konal na Ještědu. Empit s Verčou dorazili již v pátek aby obhlédli situaci. Ubytovali jsme se strategicky přímo na Ještědu kde jsme měli parádní výhled do okolí a byly v podstatě v centru dění.

V Sobotu dopoledne pěkně pršelo takže jsme vybydlovaly pokoj a z postele koukaly jak se kolem nás honí mraky. Před polednem přestalo pršet a tak jsem vyrazil na obhlídku tratě. Po projetí první Rzety jsem byl jako prase takže jsem v poklidu dojel i ten zbytek.

Ukázalo se že trať je vcelku sjízdná i za mokra, ale bylo jasné, že při závodě to nebude žádná nedělní rodinná vyjíždka. Mezitím co ja jsem obhlížel trať Honzáš najížděl objemy po Brdech a ladil formu na Tragedii takže jsem ani nepočítal, že dorazí. O to bylo větší překvapení když jsem ho v neděli viděl na startu. Možná ho navnadilo když jsem mu psal, že jsem v Sobotu potkal Michala Prokopa a uvysel jsem ho vcelku na pohodu skoro 10 min. Asi jsem mu, ale zapomněl napsat, že to bylo na lanovce. Společně vyrážíme na trať. Začíná se výjezdem lanovkou takže v celku na pohodu.

První přejezd také na pohodu i když je prudší než jsem si původně myslel. Na startu první RZ se udělala fronta a tak s Honzášem okukujeme soupeře a jejich výbavičku. S hrůzou zjišťuji, že cca 10 lidí přede mnou má někdo stejné kolo jako já! Naštěstí je to Slovák takže to vypadá, že jsem v Čechách stále jediný.

Přicházíme na start, jedu jako první, protože jsem to jako už jednou viděl. Hned po startu mě ale úplně překvapí strom přes cestu. Strom ještě dávám, ale po pár metrech lehám. V pulce Rzety mě dojíždí nejen Honzáš, ale také nějaký letec v lyžařských brýlích. Letec mě přelítnul ani jsem nemusel ubybat, Honzáše jsem udržel na zádech. 30 vteřinová ztráta na Honzáše hned na začátku nevěstí nic dobrého. Letce který mi nadělil přes 2 min ani neřeším. Přejezd na RZ2 byl delší a strmější než jsme čekali, ale bylo to vcelku na pohodu. RZ2 obdoba jedničky Honzáš mi nadělil dalších asi 10 vteřin. Mokré kořeny mi nikdy nešli. Přesouváme se na RZ3 o které se hodně hovoří. Je to jeden z nejtěžších měřených úseků. Honzáš vyráží první po 30 vteřinách jedu za ním. V brutálním stoupáním ho mám na dohled, ale po následujícím přibližovacím sjezdu mi zase ujíždí. Přijíždím k obávanému sjezdu na RZ3, zkouším první část sjet, ale pak vyměknu a raději slezu, dneska už jsem lehnul a znovu se mi nechce. Běžím kudlu do cíle a o něco málo stahuji Honzáše. Tady potkáváme Verču která nás chtěla fotit, ale jelikož jsme jeli kudlu tak nás bohužel vyfotit nestihla. Stihla jen jiného závodníka, ale nic se neděje v podstatě jsme jeli podobně jako on.

Po závodě zjišťuji, že na fotce je Elen Římanová a nakonec skončila 3. Přesouváme se společně na RZ4 a vyzvídáme od Verči jak to zvládli ostatní. Rozdíly jsou obrovské což se dalo čekat a nakonec to potvrdily i výsledky. Rz4 se jmenuje Královská. Je to drsnější sjezd se skokem ze šutru následný traverz k lanovce a sjezd pod lanovkou zakončený metrovým skokem. Naštěstí se skok dá objet a tak se mohu na traverzu kochat místními výhledy. Na konci mi Honzáš zase dává pár vteřin, ale už to moc neřeším a začínám se soustředit na přežití. Přejezd k RZ5 je hodinový výjezd do kopce kde si slušně hrábneme, ale jelikož už se pomalu blíží konec ani to moc nevadí. RZ5 dáváme oba vcelku na pohodu a na závěrečném rovinatém úseku alespoň trochu stahuji Honzáše.

Roviny mi vždycky šli. Přesun na RZ6 je naštěstí lanovkou. Než vyrazíme vypnou lanovku takže máme klid na parádní točky pod lanovkou. Jedu na jistotu, už jsem utahanej a zítra chci jít do práce. Cestou je pár kritických míst které vcelku dávám. Na přejezdu odpočívám a pouštím se do posledního parádního sjezdíku. Na posledním přejezdu ještě přišlápnu a je tu konec. Honzáš hlásí, že dvakrát lehnul, ale jelikož jsem ho nedojel ani výsledky moc neřeším. Jsem rád že jsem dojel. Honzáš nevydržel a šel se podívat na výsledky aby mi sdělil překvapení a to že jsem ho předjel o 10s. Mám z toho velkou radost, i když měl Honzáš najeto ze soboty 115Km, pořád nemá teleskopickou sedlovku a jel to všechno na oči tak je těch 10s málo, ale na to se historie neptá. Prostě dostal na prdel.

Na závěr jsme dali pivko a valíme dom. Byl to parádní víkend. Závody organizačně v pohodě. Pokud bych do organizece mohl hovořit přimlouvám se ke startu ve vlnách. Trať parádní. Slyšel jsem hlasy, že kopec je moc kopcovatej a sjezd moc sjezdovatej, ale za mě tratě na 1*. Určitě ještě někdy na Ještěd vyrazíme a tu RZ3 dáme.