Monínec - Rozpouštění mlhy

Předpověď počasí na prodloužený víkend nebyla optimální a o to bylo složitější dohodnout společnou vyjížďku na 4 dny. Nakonec jsme vytvořili 3 skupiny. Empit s Honzášem skupina č.1, Zbraslavský s Milánkem skupina č.2 a Jirka jako samostatná skupina č.3. Vyrazili jsme všichni společně směr Vysoký Chlumec, dokonce dorazil i Milánek, který den předtím hrál do půl třetí ráno nohejbal a nezapomněl o tom ještě v noci přes SMS všechny informovat. První den byl vcelku na pohodu, až na drobné technické problémy způsobené špatnou údržbou kola některých účastníků. Honzáš nám předvedl jak spravit prořízlý plášť a zalepit duši.

Nakonec nám to předvedl asi třikrát. Občerstvovačky i trasa byly zbraslavský standard. Po obědě se odpojil Jirka, který jel jen na jeden den, a zbytek pokračoval směr Vysoký Chlumec. Do sportareálu Šťastný jsme dorazili těsně před západem slunce pořádně hladoví i žízniví, a také docela utahaní. Pan majitel nám ugriloval super maso, zapili jsme to místním Vévodou a šli spát. Druhý den jsme se znovu rozdělili. Skupina č.2 se vracela domů a skupina č.1 pokračovala směr Monínec. Od rána byla dost mlha a tak Honzáš přišel s nápadem, že ji rozpustíme v alkoholu. Nápad se všem líbil, ale zodpovědně se do toho opřeli pouze Empit s Honzášem.

Akce rozpouštění mlhy měla docela úspěch a po dopoledním snažení se slunce nakonec ukázalo, bohužel ne nadlouho.

Těsně před Moníncem začalo dost hustě pršet i když ne 22,4 mm jak slibovali Norci. Honzáš se ještě pokusil na poslední chvíli dešti ujet, ale nepodařilo se mu nastartovat.

Když jsme byli asi 200 m před koncem lanovky, uhodil blesk do jednoho ze sloupů. Hrklo v nás až jsme vystřízlivěli. Naštěstí hotel již nebyl daleko. Honzáš ještě těsně před hotelem stihl hodit pěkného tygra, ale už to bylo vcelku jedno, byli jsme durch a jak prasata s tygrem i bez. V hotelu Monínec nás příjemně překvapili. Vůbec jim nevadilo, nebo jsme si nevšimli, že jsme jako prasata ať z venku nebo zevnitř. Dokonce nás chtěli nechat sednout na jejich hodobožové koženkové židle, ale z těch už by to nikdo neumyl, a tak jsme si kromě jídla a pití také objednali speciální bryndáky pod zadky. Po pár pivech dorazily holky, s kterými jsme měli v hotelu sraz. Než se holky najedly, dali jsme ještě jedno takže jsme se pomalu dostali do stavu před bleskem. Po parádní večeři nastal přesun do apartmánu. Holky jely napřed a my ještě dopíjeli poslední pivo. Ještě že se Honzáš neustále šťourá v telefonu, protože těsně před naším odjezdem volaly holky, že klíč nepasuje a ať vyzvedneme nějaký lepší, a tak Honzáš ještě zajel na recepci pro náhradní klíč.

Další den jsme museli rezignovat na rozpouštění mlhy. Tuhle mlhu by nezvládla rozpustit ani celá protialkoholní léčebna před začátkem léčby.

Po parádní snídani jsme vyrazili obhlídnout terén. Lanovka nejezdila asi od toho blesku, ale pár sjezdařů dorazilo. Trochu jsme se prošli po okolí a nakonec z toho byl asi 4 km okruh.

Cítil jsem se jako když jsme šli 20km. Večer jsme ještě zaskočili do místního pivovaru, ale jen na večeři a jedno rychlý a šli si vybydlet apartmán. Poslední den našeho výletu už bylo zase hezky, sice zima, ale sluníčko svítilo, lanovka jezdila, co více si přát? Snad jen trochu jistější ruce ve sjezdu. Lanovka na Monínec není zrovna z nejrychlejších, ale zase jede celý den kromě polední pauzy. Takže odpadá stíhání termínu spuštění lanovky jako ve Špindlu. První jízdy byly docela opatrné, ale postupem času jsme se pomalu zlepšovali. Přes oběd jsme dali romantický okruh s holkama.

Okruh vedl přes Jistebnici, kde jsme se najedli ve vyhlášené restauraci. Vyhlášené podle Verči, podle mě to byla obyč vesnická hospoda, ale místní paní se snažila, takže to bylo vcelku na pohodu. Po obědě jsme se vrátili znovu na lanovku a dopilovali ještě pár skoků. Před námi jel biker, který natočil svou jízdu a mi jsme jeli v podstatě stejnou stopu. Video je možné prohlédnout zde. Monínec na kola mohu jen doporučit, je to kousek od Prahy, dají se najít různé terény a místní krajina je parádní bez velkých kopců.