Motivační dopis pro startovné zdarma na Trans Germany

Vážené cyklistky, vážení cyklisté,

náš motivační dopis, bude spíš takový příběh, ale nebojte se, nezdržíme vás na dlouho. Jednoho dne se potkala slečna Romana (moje maličkost), výtečný kavárenský povaleč, který kouří asi 15 cigaret denně a mladý muž Honza (cyklista), horlivý odpůrce kouření. Právě tady to celé začalo. Romana si asi půl roku na to koupila svoje první horské kolo a už byla ztracená, spousta z vás asi ví, o čem to mluvím. Ten pocit, když v pátek cpete do auta kolo a přemýšlíte, jestli máte všechno a stihnete prezentaci. Těšíte se až potkáte ty všechny, kteří taky budou shánět jakoukoli restauraci, kde se dá před závodem navečeřet. Posedíte, popovídáte a přitom si v duchu říkáte, jen počkej zítra ti to nandám :o)

Ten pocit, když ráno stojíte na startu, se staženým žaludkem čekáte na ten jediný zvuk, který vám řekne, že už je opravdu čas na to, ukázat těm okolo, že dneska máte fakt našlápnuto. Tepovka už je hned po startu skoro na maximu a vy vyrážíte vstříc všem těm malým předjetím. Přišlo i pár vítězství, ale ještě jsem se nenaučila slézat ze stupínku.

Jako správní cyklisté podnikáme také první jarní přípravný výlet, jedeme do Kalabrie. Tohle místo je na jihu Itálie. Možná je chyba, že si sebou bereme jen horská kola, když většina lidí má horské i silniční, ale nevadí. Jezdíme si po místních vesničkách. Občas se na nás (na ty exoty, co vyjedou až sem) seběhne podívat celá místní hospoda. Potkávám fajn lidičky a užíváme si to, i když je všude zavřeno a koupat se moc nedá (Italové chodí v zimních péřových bundách).

Všechno tohle výletování a závodění se Romaně i Honzovi dlouho líbilo, ale časem ten Malevil a Drásal a Jestřebí Hory nějak nestačily, tak proč ne, hurá do Alp na Salzkammer. Je nás tu asi 15 Čechů. Romana má starťáka a neustále okupuje záchod, kde se jí nějaká cizí osoba ptá, jestli jede taky svěťák (co to pro boha je?) a jestli už viděla to bahno po kolena (to si dělají legraci!!!!). Ovšem vrchol přišel, když uviděla ten kus trati, kterému dala soukromé označení „myšárna“. Ano je to ten kus trati, kde se jede otevřenou skálou (proboha, já mám závrať ze židle!!!!!!). Stojíme na startu, Romana pořád tajně doufá, že přece musí jít myšárnu objet, je spousta lidí, co se bojí výšek a Rakušané na ně jistě myslí. Asi většina z vás ví, že objezd tam opravdu není a že moje „myšárna“ je jedno z docela bezpečných míst této trati. Nezbývá než dát za pravdu rčení „co tě nezabije, to tě posílí“. Dneska už myšárnu zmáknu i s kocháním se panoramaty.

Salzkammer je krásný závod, ale je to pořád jen závod na den. Ráno start, závod a hned cíl, je nám to málo. Co takhle Bikechallege, to je nápad panečku. Jdeme do toho. Když vidím tu tašku, nechápu, jak v ní budu všechny ty dny bydlet :o). Po odjetém prologu si dáváme pivo „Dog in the fog“ a těšíme se na dobrodružství. Hned první den se dočkáme, několikrát jsme píchly, Romana přetrhla řetěz. Ale píseň do nepohody nám pomohla to všechno zvládnout, taky Mergl team a ten pán co nemohl dohonit červené KTM :o).

Ale jdeme dál. Romana a Honza stojí v Mnichově na letišti a hurá na Mallorcu. Fakt že nemají kde bydlet, protože prý není rezervace a nemají kola, protože prý není rezervace Romanu nezastraší, svou premiéru na silničním kole si prostě vzít nedá. Déšť, vítr, no a co, jedeme za každého počasí. Máme krásné 2tisíce kilometrů a teď jim to v Čechách natřeme.

Pro jistotu se ale jedem rozjet na Beskyd Tprophy do Polska. A už je to jasný, místo ježdění na Mallorce bylo spíše třeba trénovat tlačení kola do nepředstavitelných kopců a jeho nošení v polomech. Přežili jsme. Beru zpět že Bikechallege je dřina, tohle je očistec. Honza je jak urvaný ze řetězu, nevím teda co sype, ale žene se hned zase do Pražských schodů. Únava z Beskyd není na startu vůbec znát, ale přece jen to není jako ty roky předtím. Dokonce i VIP stan opouští velmi brzo a nechává i trošku nedopitého pivečka. A aby toho nebylo málo, jsme zase na Salkammeru, tentokrát ale v pět ráno na startu 200km. Honza to fakt pojede. Je tma, docela zima, ale on je neoblomný :o). Čekám v cíli a už je to tu, on to fakt dojel a vypadá jako by nic. Přichází kamarádi a už jedou oslavová píííva.

Teď už nás trošku znáte a asi i trochu tušíte, proč chceme na ten závod. Co ale nevíte, je ten nejhlavnější a nejpádnější důvod = BIGMAN. Jeden večer před vánoci, spousta vína, piva a veselí a jedna sázka. Co bychom tak mohli dělat teď, jen kolo už je málo, tak proč neujet Bigmana (Teréní triatlon 1km plavání, 27 km MTB, 7km běh + dlouhý triatlon 3,8km plavání, 180km kolo, 42,2km běh). Od ledna se snažíme trošku trénovat. Honzík si koupil nové boty a pokouší se běhat. Romana se učí plavat – už jí trošku jdou prsa a před týdnem se už i naučila potopit hlavu pod vodu. PROSÍME VÁS VŠECHNY, vyberte si nás a dejte nám šanci jet na ten závod a se ctí říct, „je nám to líto, ale nemůžeme na Bigmana :o(„ – termíny těchto závodů se překrývají :o). Jako odměnu slibujeme, že vyšpízujeme co jen půjde. Budete mít čerstvé zprávy každý den. Fotky z tělocvičny i ze startu. Uslyšíte drby i vážné spekulace. Můžeme vám také slíbit, že pojedeme v duchu fair play a bez zakázaných látek - pivo se nepočíta. S největší pravděpodobností nebudeme na stupních vítězů ale statečně se budeme prát o zadní místa startovního pole a snažit se naplnit heslo není důležité vyhrát ale dojet.

Vkládáme svůj osud do vašich rukou a s napětím očekáváme váš rozsudek. Snad se vám zželí dvou ubohých cyklistů a dopřejete jim tu možnost se zhuntovat na pořádném bikovém závodě :o).

Díky H&R

Fotogalerie