SALZKAMMERGUT poprvé

Az temer s 3tydennim zpozdenim se vracim k zapsani reportu. Tudiz bude urcite kratsi nez by byl, nebot nektere momenty zavodu uz jsem stihl, mozna nastesti, zapomenout. Rozhodnuti o ucasti na tomto legendarnim zavode bylo dano moji ucasti v serialu Marathon Man Europe. Tez jsem si precetl report od Plechyho, ktery je k dispozici na Pekacich strankach. Dal jsem si na patek uz dovolenou, abych stacil nalozit vsechno a vsechny do auta, nebot rodinna dovolena citajici 2 dospele a 4 deti zacala prave odjezdem na zavod. Tomas, nas budouci pruvodce po Svycarskych trailech, uz byl v kempu od ctvrtka, nam drzel misto, s o to vetsi pohodou jsme balili na cestu a jeli na misto srazu. Po zapnuti roamingovych dat tesne pred Bad Goisernem vsak zjistuji, ze jsem uplne v pohode nemel byt, nebot mi Tom pres messengera poslal zpravu, ze nemam ani curat, natoz zastavovat a pelasit za nimi, nebot kemp zacinal byt nacpany a on drzi zuby nehty malinke mistecko pro nas. No, ale mne to znervoznovalo jen poslednich 5km a vycuranej jsem samozrejme byl, i ta zmrzlinka byla :-). V kempu, po velkym premysleni a nekolika zmenach rozestaveni aut, jsme nakonec nas rodinny stan postavili, druhy maly stan nechali v aute a tim definovali vysostne uzemi po dobu kempovani. Po rozestaveni jsme jeste vyrazili do mesta udelat registraci, Tom sel na trat F (trailovou) a ja na tu svoji B -Strecke. Brzke ulehnuti s ohledem ranniho vstavani bylo jasne, ani deti, ani nikdo v kempu neprudil. To se tedy moc nestava, noc predtim pry nejaka polska banda opruzovala space dlouho do noci.

Pro mne to bylo poprve, co jsem mel jet Salz, takze jsem v klidu usnul, od znamych jsem mel jen informaci o hodne narocnem stoupani na Salzberg. Po priprave v minulem tydnu ucasti v jedne etape na Trilogy jsem si vsak veril, ze to proste nejak vyjedu, a co nevyjedu, tak vytlacim. Samozrejme delka a vyskove prevyseni presahovalo vsechny letosni treninkove parametry, ale zavody typu Kral Sumavy, Malevil, Vrani hory snad daly dobry zaklad pro zdolani i tohoto zavodu. Cca kolem pul ctvrte jsem zaregistroval ze kemp zacina ozivat, nebot "zoufalci" jedouci A strecke se zacli pripravovat na start. V pet zaznamenam i vystrel a spokojene si spim az do sedme. Nasledne zachod, snidane, zachod, obleceni, polibeni a odjezd na start. S podivem nejsem ani nervozni, deti mi sly zamavat na mustek nad startem, Petra jeste foti nejake zabery, asi mne :-). Nevim vubec kde stojim ve strudlu, takze uvidime jak se zacnou vyvijet prvni km, ktere hned po cca kilometru vedou nekompromisne do kopce. Tim zjistuji, ze jsem si pako nikam nepridelal profil trate, coz nebyl az takovy problem (tech 5 kopcu a prevyseni jsem v pameti mel ulozene), jako ze si nepamatuji kde jsou obcerstvovacky. Toto zavahani jsem v zavode ale vyresil, vsiml jsem si ze spousty borcu kolem mne to ma pridelane, a ja tak mohl vzdy letmo studovat tez a stacilo to. Aspon jsem usetril par gramu na vaze ?. Chtel jsem se zaradit na startu do vlny, po velkem uvazovani, ktera by mela dojet zavod do sedmi a pul hodiny. Hodne jsem to zvazoval, nemel jsem moc srovnani, ale nasledna vlna do deviti hodin mi pripadla uz hodne vzdalena tomu, kde bych se chtel pohybovat … to jsou ty ambice a samozrejme čest neexistujiciho A druzstva Pekacu.

Vystrel, po nejake dobe se strudl hnul, a jede se. Atmoska kolem trate je vyborna a uz za to mi stalo tady dnes byt. Prvni kopec se nejede naplno, takze pomalicku a polehounku vzhuru. V jednom z prehlednych useku vidim strudl bikeru az co vidim, ale pri zpetnem pohledu se lehce lekam, neb strudl konci nedaleko za mnou a to pro mne bylo znameni, ze jsem byl dost v zadu. Nu coz, predjizdet na asfaltovych silnickach se da lehce, jen je nutne pridat. V nasledujicim stoupani se dostavame vsak i na sotoliny a lesni cesty. Prichazi tez na vzacne kamenite useky, kde se tlaci kola. To si nadavam, ze na start jsem mel jit driv, nebot se daji jezdit, pokud by tedy pred vami nesel hrozen tlacicich bikeru. Snazim se zustavat v sedle a kde se da, tak predjizdim. Divim se. Mozna jen davove chovani, jeden sesedne, vsichni sesednou. No nic, hlavne se neustvat, zavod bude dlouhy, tep musim drzet v rozumne mire. V zavodnim profilu mam na displayi Garmina jen par hodnot, mam vypnute i hlidani tepovky. Mozna u dlouhych maratonu by mi to tolik nevadilo, nebot pres ANP stejne casto nechodim, u kratsich zavodu typu KoloO bych neposlouchal vsak celou cestu nic jineho, nez pipani. Po vice nez hodince jsme na kopci, najeto krasnych 11km a konecne prichazi zaslouzene rovinatejsi pasaze a trochu sjezdu. Poprve se seznamuji co to jsou alpske sotolinove cesty, ktere nas doprovazi temer po cely zavod. Zejmena ve sjezdech je nutne se drzet na asi cca 30cm vyjete stope a moc si nedovolovat z ni vyjet, nebot je to okamzite o vetsim adrenalinu a samo o hubu. Tez v prubehu zavodu vidim jednoho ktery to evidentne nezvladl a zaplatil za to lisejem pres cast obliceje. Borci kolem mne se mi zda, ze jedou najednou vrazedne tempo, jsem jim schopen uviset na zadnim kole, ale nejsem schopen jakkoli predjizdet, spise jsem predjizden. Prichazi vsak dalsi stoupani, ale co do vyskovych metru dnes z tech kopcu nejmensi. Takze se da, sila je a tak zase ziskavam par mist k dobru. Premitam, jak lidi trenujou, po rovinach litaj, do kopcu vyznamne zpomaluji. Ale spis je to muj problem, mam to naopak ve vetsine zavodu :-). A to bydlim v rovinate casti Prahy a v zime i na jare jsem trenoval zejmena kolem Polabske niziny. Nu coz, dnes je to o kopcich ?. Nasledne prichazi sjezd, ktery lze zaradit do kategorie hodne technicke, kameny, koreny, lidi opet tlaci, jen bohuzel v idealnich stopach, takze pokud chci jet, musim jet v blbym, takze jedu v blbym. Trilogy snad zanechala ve mne I v kole par dobrych triku, takze I kdyz na dvou mistech seskakuji, pretlacim kratke masakr pasaze ale jinak jedu dal a ziskavam par mist. Foceni ve skalnich previsech je prijemne zpestreni, vzdy jsem si myslel ze tato mista jsou az nad Hallstattem, ale je to driv. Pak uz citim ze konecne klesame zpet k mistu startu, kde by mela cekat Petra s detmi a potesit mne jejich pritomnosti. Krasnych 30km, cca 1200 metru nastoupanych, 2,5 hodiny zavodu za nami a pred nami 25km temer po rovine kolem Hallstattskeho jezera az pod vyjezd na Salzberg.Petra a deti nikde, po zavode se dozvidam ze prisli o chvili pozdeji.

Jenze ouha, zase se jede hrozna kudla. Nechapu, snazim se uviset, nejsem schopen vubec tahnout skupiny, takze pokorne vzdy nekde visim a pripadne preskocim za jine zadni kolo. Opet moc nechapu, takto se znicim. Ale neda se nic delat, musim jet a nepoddavat se tomu. Aspon ty vyhledy a atmoska jsou super. Pod Salzberg se dostavam plus minus ve skupine se kterou jsem se drzel celych 25km, tady se mista neziskavala, tedy aspon ja ne. A ted prichazi to prave, tady se ukaze kdo na tom jak je. Pred timto vyjezdem mne vsichni varovali, tady se proste chodi, otazkou je, jak brzo zacnu. Prujezd pres kostel je spickovym momentem, prujezd dvere dvere, ale pak uz to zacina. Cesta cikcak ve skale, jedu to nejlehci, vidim ze lidi kolem mne maji lehci stoupaci prevody, takze to zase musim tahnout vic na silu. Ja mam pocet zubu 28 na placce, na kazete 36, ale je to moc tezky prevod, aspon vsichni kolem maji lehci. Ale zatim v sedle, vzdy 50 metru, prudka otocka a zase 50 metru. A tak porad, obcas nejaky pesak proti, ale vicemene borci kolem nevzdavaji a jedou. Jeden kousek vsak nedavaji vsichni, jednu spojku tlaci a ja s nimi. Predjizdet by se ani nedalo. Pak zase zpet do sedla a zase cikcak, kdy toto skonci. A ejhle konci, prichazi "louka". Proste kousek zelene louky, ktera se vsak v jejim zaveru neda jet. Ale rikam si, ze mozna bude konec tohoto stoupani, i kdyz Garmin mi napovida, at se netesim predcasne. Konec louky a zacina brutalni asfaltova stojka. To se neda kurva jet. Tam speaker, lidi kolem trate fandi, speaker vse komentuje, i rika muj nickname ze stitku ale ja proste tlacim. Nechci se chvili pretvarovat, ze to pojedu, vim ze nepojedu. Je to moooc prudke, sakra moc prudke. I jit je to peklo. Kufry klouzou, lytka spilaji, me bolavejici koleno uz od Malevilu nepovoli jiny druh chuze nez pres spicky. A do toho par "zoufalcu" co to slapou v sedle. Imaginarne smekam, vubec je nechapu. To neni jen o moralu, to je o hrube fyzicke sile a ja na toto nemam. Toto je sklon, ktery netrenuji, nebot ani nevim kde bych jej nasel. Takze si ho vytlacim temer na vrchol. Co vsak je dobre, sily mne uplne neopousti a to jsme v puli zavodu.

Sjezdik kde si mohu chvili odpocinout, pohled na vodopady a zacina dalsi sichta, 700 vyskovych metru. Predposledni poradny kopec, svym charakterem jen dalsi sotolinovy vyjezd, vedro k padnuti, vzdy kdyz mi zbyde voda v bidonu tak zalejvam temeno a stehna. Kazdou obcerstvovacku plnim bidony, nedovolim si projet bez zastaveni, ac mne to stoji vzdy drahe minuty. Chytit hladak nebo zizen by bylo to nejblbsi co bych si mohl dovolit. Takze k piti vzdy pridavam nejake to ovoce, pripadne kousek syra. Jidlo jsem si vezl navic I v trikotu, takze jsem pravidelne doplnoval i tekutou stravu, ci tycinku. Ve vyslapu potkavam odpocivajiciho Milana z kratsi trate, ktery ac sam uplne na dne na mne aspon zarve:" Makej dal vole". Tak ja pritlacim do slapek a makam dal co to jde. Pod vrcholem vsak na chvili zase sesedam, cesta se priostrila a tak radsi tlacim. Dlouho to netrvalo, ale aspon zmena pohybu pomuze. Pomaha mi tez myslenka, tak ted uz je to jen jako vyjet do Zvole, uz jen 150 vyskovych metriku, to je pohoda. Proste v Praze hodinove vyslapy nenajdu, mozna aspon vzpomenu zase na Trilogy a na vyslap na Kralovecky Spicak, coz aspon mozna trochu pomohlo. Ale jsme tam, fandove sedi na vrcholku, popiji pivecko, ale fandi. Jedu kolem nich v nekolikate stovce, presto fandi. Je videt ze maji zajem, ze tam cekaji na vsechny a vsichni dostanou stejnou peci. Super.

Prichazi zaslouzeny sjezd ke Gosau, tam jsem drive jezdival lyzovat, takze aspon pocitove mne hreje, ze jsem tam zase :-). A prichazi posledni vyslap. Jen 400 metru, ale proste se blizim k 90 ujetym km a tak nevim. Ale jde to, jde, vyjizdim ho bez zesednuti, to je dobre, jsem za to rad. Opet predjizdim lidi ve vyjezdu, je to klasika a nebo mozna dusledek spatneho mista na startu. Na tom budu muset zapracovat, zatim to mam vsude, proste na startech jsem vzdy vzadu. Sjizdime z kopce, a ja premitam, zdali jako pri maratonech v CR, tady tez bude dle Garmina kratsi trasa. Trochu se tim necham opajet, ze mne jeste neceka 25km do cile, ze to proste bude jen 15. Kral Sumavy, Malevil, vse bylo vzdy kratsi. Jenze ouha, pri jednom ze sjezdu, kdy to valime po asfaltu 85, tak tam je kilometrovnik a proste dnes Garmin mluvi zcela presne. Jeste 25km do cile, z kopce, mirne z kopce, po rovine, male brdiky, ale jeste 25km. Neda se nic delat, najednou zase vichni kolem mne jedou jak prdly, ja zase jen visim. V jednom miste se mi to nedari. Skupina mi poodjela, kluk co jede se mnou nestiha a ja se tak zkousim docvaknout do skupiny prede mnou. Ty kluky jsem dnes uz asi dvakrat predjizdel, ale zase jsou tady a co si pamatuji, kdyz jsem jel kolem Hallstatt jezera, tak jeli strasnou kudlu. Takze makam, ale nejde to. Fouka proti, tu skupinu prede mnou tahne prave ten dobry "tahoun", takze drzim stale odstup, ale nemohu to vydrzet. Nastesti prichazi teren, tam jim to rozhazuje skupinu a cast odpadne a tu si dokazu docvaknout. Takze aspon chvili jedu za nekym, oddychuji a prichazi vyznamejsi brdek, kde se to vse zase trha. Byla to jen "zlomyslnost" trasera, mohli jsme jet po silnici, ale on nas z ni svedl, nechal nas jeste neco nastoupat, pak sestoupat, a zase jsme na te same silnici, po ktere to vicemene valime az do cile. Obcas nas protahnou nejakou strouhou, a zase se vratime. Az pred Goisernem nas vyvedou zpet do nejakeho lesika, to uz vim ze dojedu. Uz musim. Jeste se kolem mne prezenou dva kluci z dlouhe trate, po 210km jedou strasnou rychtu. Ujizdi mi, ale valim a valim, az se dostavam do cile. Jsem rad, strasne rad. Premyslim aspon chvilku, zdali se vratim, ale jak napsali jini, pokud se chces vratit, tak jedine na A-strecke. To odmitam, v danou chvili, s odstupem casu co pisi tento report, uz mam v hlave myslenku usazenou. 2 minuty jsem dojel za vysnenym casem, odhad jsem se celkem spravne. Tomas dojizdi do kempu az kolem sedme, nikdo na nej v cili necekal. Start v jednu hodinu odpoledne vypadal jako dobry pro ranni vstavani, ale pro hobby jezdce dojizdejici po sedme odpoledni uz nic moc. Ale dal to, danou trat jiz po druhe. Ted jsme pripraveni na trat pres 3 zeme, kterou jsem naplanoval pro nasi pokracujici dovolenou v Korutanech.

V nedeli jdou povinne jeste na start vsichni deti. Melduji, nechce se jim, ale musi. Protoze to nejsou zadni zavodaci, aspon z te moji family, tak obsazuji povetsinou posledni mista, jen jediny zastupce nezneho detskeho pohlavi, dojizdi na peknem 12 miste, coz je zhruba v polovine startovniho pole. Od Tomase vsak holky dojizdi super, Nicola druha a Yasmina ctvrta. Tomas je vede vice ke kolu a tak jejich ucast v BMC cupech je na vysledcich znat. Takze aspon jedna kovova medaile a jedna bramborova v nasem mini-teamu, je co slavit. Takze plavky a jdeme na mistni koupak si uzit toho sileneho parna. Tam potkavame Vlastika z Pekacu, domluvili jsme si vecerni poklaboseni v kempu, coz vecer doplnujeme piveckem a rumikem.