Jak se ze mne stal Endurista

O enduro závodech jsem se poprvé bavil s Honzášem na obědě někdy v zimě, do té doby jsem netušil, že se něco takového jezdí. Protože jsem rok od roku línější a kolu dávám čím dál tím méně, připadalo mi to na první poslech jako zajímavá alternativa dosavadnímu xc zaměření. Už na podzim jsem prodal Epica na 26'', tak jsem se posunul do kategorie enduro. Protože jsem středoprouďák a dostal jsem slevu, šel jsem v dubnu zase do Spešla, a to do hliněnky Stumjumper EVO. Mám 180cm a jsem tak na pomezí M a L. Tak jsem si pro jistotu vzal L-ko na 29''. Jsem z toho rozpačitej - trápím se na tom do kopce, nemůžu srovnat posed, mění mi zadní nábu, ve který byla po pár vyjížďkách vůle, kotouče stály za prd a jsou tam už nové atd. Takže trochu rozčarování. Na druhou stranu je to tank a dovolí mi to z kopce strašně moc. A jak jsem po dvou účastech v Enduro serii pochopil, enduro není až tak trailové (což jsem si naivně myslel), ale spíš sjezdové závodění. Takže zlatej Stump…

Na premiéru jsem si chytře vybral Ještěd. Navíc místo sobotního najíždění jsem koukal se sparingem Romikem v hospodě na Šafářovou, jak ve finále Paříže statečně odolává tlaku černý lokomotivy. Když jsme se konečně dostali na kolo, byla zavřená vedlejší lanovka pro kola. Koupili jsme si za draho lupen do lanovky na Ještěd a vyrazili s dvojicí Poláků nahoru. Trochu mě překvapilo, že nejen Romika pevňák, ale i mých 135mm zdvihu vypadalo vedle polských sjezďáků trochu nedostatečně. A to nemluvím o jejich brnění a integrálkách. Cvičně jsme najeli do RZ6, což byla vlásenka přímo pod lanovkou. Já v těch klopenkách jel jako jelito, a Romik mi to v 6 zatáčce vzdal. Tak jsme to vyjeli a zkusili RZ 1 a po výšlapu zpátky na hřeben RZ4. U piva jsem to pak hodnotil jako na hraně sjízdnosti.

V neděli mi zoufalá organizace startu umožnila ještě cvičně projet celou RZ6 a měl jsem z klopenek mnohem lepší pocit, i když mým cílem zůstávalo přežít. Pak jsem odstartoval do RZ1 a docela si to užil. Těšení na další RZ mi překazila klasická letní bouřka, po který pršelo méně, ale asi hodinu. Takže to, co v sobotu bylo za sucha sotva jetelný, jsem absolvoval poslepu (musím si koupit ten kšilt do vidle, snad pak nepůjde všechen sajrajt přímo do ksichtu), v permanentním smyku a zadělanej jak dobytek. Ale Romik hlásil, že ostatní jsou na tom i hůř. To co jsem se štěstím např. v RZ5 po kořenech sklouzal, hobiti většinou prý buď snášeli anebo tam polehali. Taky bylo mraky defektů, viděl jsem několik borců dojíždět po ráfcích. Já lehnul jen párkrát v malých rychlostech, defekt jsem koupil až cca v 1/3 RZ6. Sice na mě ldi řvali ať jedu dál, ale protože si materiál (zatím??) platím sám, hezky jsem to svedl do cíle pěšky. Hlavní cíl jsem splnil - přežil jsem ve zdraví. I tak z toho i s tou procházkou v rámci RZ6 bylo 29. místo v hobby, což jsem bral jako úspěch. Ale příště Ještěd asi vynechám, je to na můj vkus moc z kopce..

Na Zadov jsem se těšil o to víc, že mi někdo říkal, že je to víc jezdivý. Sice jsme se s Romikem v pátek úplně rozstřelili a spali jsme asi 2 hodiny (Romik nedovezl z Prahy snídani a nechal jí někde na trase), ale průtrž mračen nám dala chvilku k odpolednímu klidu. Pak jsme s pomocí lanovky poctivě objeli všech 5 RZ a konstatovali, že to je sice o poznání méně sjezdové než Ještěd, ale trasa o to záludnější a že litujeme ty, co to pojedou na oči. V jednu chvíli jsem na trase RZ4 skončil s kolem mezi nohama hlavou dolů ve smrčkách ve svahu cca 60 stupňů, což dalo Romaně dobrou záminku si načůrat do plíny. Ale pak mi přece jenom pomohla ven..

Neděle byla naštěstí bez deště, ale bahna a mokra v lese na kořenech bylo i tak dost. RZ1 byla fajn, velblouda jsem samozřejmě prošlapával, i když byl určitě skákatelnej. Namísto RZ2 jsem projel RZ4, která měla start ze stejnýho místa, ale pořadatelé byli benevolentní a nechali mě to jet přehozeně. RZ3 jsem zkoušel tlačit a skončilo to ukázkovým hlavasem asi 15m před cílem - najednou tam nebylo přední kolo a já už jen slyšel dvojí křupnutí. To za krkem zůstalo bez následků, to z helmy znamenalo konec mýho silničního škopku. Chvilku po mě přijel do cíle borec s krvavou tlamou (prej si dal na cestě pusinku s nějakým stromem) a tak jsem si slíbil, že příští helma bude integrální. Od Romika jsem nafasoval novou helmu, sice moc neseděla, ale výstelka z rukavice jí zafixovala jakž takž na místě. RZ2 (jetou 4 v pořadí) jsem absolvoval po sundání mlíka, držel jsem se vybržděných stop. I tak mi to sedlo (možná kvůli delšímu výjezdu v bahnitý trávě) a zajel jsem jí v závodě nejlíp (9. místo). Díky docela dlouhým transferům jsem toho v RZ5 na konci měl plný kecky. Samozřejmě mě těší, že jsem skončil o pár míst před Honzášem. A už se těším, že se s dalšíma pekáčema na dlaším enduru potkáme, třeba hned v srpnu v Morávce.