Novovější akce

PF 2017

Přejeme Vám do roku 2017 všechno to co si přejete, pevné zdravý, spoustu energie a aby Vás jízda na kole stále bavila.

Jakušice na Silvestra

Na Silvestra jsme dali běžky v Jakušicích. Byla to paráda, inverze, skvělí sníh, prostě nejlepší běžky této sezony. Spíše tedy první letošní nejlepší běžky. Kupodivu tam ani nebylo moc lidí a v Orle jsme byli skoro samy. Verča s Pájou to vzaly vycházkově, Empit po rýmičce z lehka na rozjetí, ale cestou zpátky z Orle jsem zkusil pro mě neznámou cestu a trochu jsem se zamotal a bylo z toho krásných 30 km. Snad podmínky dovolí a vyrazíme znovu.

Vánoční soustředění

Na vánoce jsme vyrazili opět na Friesovky. Počasí se opět nevydařilo, ale alespoň jeden den bylo azůro abychom se mohli rozhlédnout. Standrdně jsme začali přípravu na sezonu tlačením kočárů a letos jsme si zde střihli i lokální závod. Bohužel na Friesovkách trochu podražili, ale nenechali jsme si tím skazit Vánoční pohodu a všichni si vánoční atmošku užili. Hlavně Verča.

Vánoční večírek

Letos to vypadalo, že ani žádný vánoční večírek nebude, ale nakonec se Milánek osmělil a přeci jen termín navrhl. Nebudu napínat večírek jsme dali. Zároveň jsme ho spojili i s vyjížďkou a kam jinam by Pekáčové měli jet na odpolední vánoční vyjížďko večírek než do Haloun. V poslední době je těžké udělat hromadnou vyjížďku jak z pohledu časového tak výkonnostního. Cestou nám pěkně začalo sněžit a přesto, že jsme neměli fat bajky, tak se fat bajkeři kousli a myslím že si to užili i výkonnostně silnější slim bajkeři.

Nakonec jsme byli všichni rádi že už jsme konečně v Halounech a mohli jsme začít slavit. Účast byla poměrně slušná, nakonec nedorazil vlastně jen předseda, kterého skolila rýmička. Petra se Sonátou přinesly cukroví, zbytek občerstvení jsme dali z místních kvalitních zdrojů a blížící se vánoce jsme pěkně přivítali. Pedálům zdar a nenechte se převálcovat přípravami.

Nový boty, nový světlo, hurá na mráz

Byl to jeden z těch okamžitých nápadů. Dlouho pokukuju po botech na kolo na zimu a kotníkové fajfteny Freerider EPS v krásné hnědé „auburn“ barvičce mi přišly neodolatelné. Tak vyrážím na Smíchov si je vyzkoušet, a když mi sednou jak prdel na hrnec, tak je rovnou i kupuju. Před týdnem mi navíc Číňan doručil nové světýlko a sliboval 2000 lumíků. Nevěřím mu, ale svítí to pěkně, tak je čas ho vyzkoušet v terénu. A tohle mrazivé pondělí je jediný den, kdy se tenhle týden můžu dostat na kolo. Že je odhadem 10 pod nulou? Tak se holt obleču o trochu víc a nebudu honit, abych se nezpotil. A mám přece zimní boty. V Černých roklích je obvykle větší zima než kdekoliv okolo. Dneska to není vůbec znát. Zima je všude. Skočky dneska vynechávám a do terénu se vrhnu až za Kosoří. Začínám trailem do údolí Radotínského potoka ke Kalinovu mlýnu. Zmrzlý, tvrdý jako šutr, moc to nedrží a o to víc to klouže. Indiánův Mattoc je tupý jak násada od krumpáče. Zpátky nahoru po modré většinu času jdu. Slíbil jsem si přece, že se nezpotím. Další na mojí cestě je trail na kraji lesa za Třebotovem. Pohodová hravá cestička skoro po rovině. Rozmýšlím si, jestli se mi chce na „Zatáčky“, když si uvědomím, že jedu špatně. Tak se nevracím a zkusím cestu ve svahu mezi nad Černošicema. V té tmě mi přijde odkloněnější než obvykle. Sjedu spodní pasáž „Zatáček“ a hurá domů. Byl jsem venku dvě hodiny a nezmrzl jsem. A jaké jsou nové zimní botky od FiveTen? Rozhodně jsou elegantní. Vypadají lépe s džínama než s čapákama. Po hodině jízdy ve velké zimě jsem začal cítit chlad na palcích u nohou. Což je lepší než v „letních“ botách s návlekama, ale nemožné ihned, zázraky na počkání, to nejsou. Už se těším, až je otestuju v teplotách lehce pod nulou. Tam se rozhodne, jestli se tahle investice vyplatila.

Listopadové z(a)mazání

Půlka listopadu je za náma, a tak je nejlepší čas na to si pořádně umazat kolo. Čtvrtek je svátek a my jedem navštívit Terčiny rodiče do Litoměřic s vidinou, že na chvíli pohlídají a my vyrazíme na kolo. Úrodná zahrada Čech je teď pořádně blátivá a po chvíli jsme takoví i my. Celé to vyvrcholí mým dementním nápadem vyzkoušet místní fourcrossku. Ujedu po ní přesně 5 metrů, než se kolo celé obalené jílem zastaví a já potupně slezu a snažím se sundat nánosy lepivého sajrajtu z kol. Pak ještě zjistím, proč se bikros jezdí na malých lehkých kolech a ne na těžkých enduro mrchách. Nevěřil bych, že se dá takhle zadejchat na 150 metrech po rovině. A je tu víkend. Jenda zapomíná, že nemá rád teplo a hřeje se v Dubaji. A já mám docela roupy na kolo. Fotka vymeteného trailu z Kamene, kterou jsem objevil kdesi na internetu (tímto děkuji autorovi a doufám, že mu nevadí její publikace zde), je natolik lákavá, že se zapomenu podívat na předpověď a svolávám vejlet na sobotu. Robert se na předpověď podívá a píše, že bude pršet, ale jemu to nevadí a já mu v ten moment ještě nevěřím. Ráno se probudím a pohled z okna mne trochu znejistí. Neprší, leje. A to v kombinaci s 5 stupněma není to, není počasí, které mne na kolo láká nejvíc. Pohled na radar slibuje, že by to odpoledne mohlo být lepší. Sraz proto o pár hodin odsouváme. Odpoledne prší stejně, jenom kaluže jsou o kus větší a hlubší. Nejhorší je vykopat se z baráku. Když už jedu, tak mi déšť vlastně ani moc nevadí. Dokonce zjišťuju, že mne to baví. Že mne to baví moc. Dáváme traverz mezi Radotínem a Černošicema s koncem „Zatáček“, Kámen a trail z vyhlídky nad Mokropsama na Kazín. Na Kazíně jedno rychlý pivo na zahrádce, protože mokrý už víc nebudeme, a pak se usušit a zahřát do radotínského mekdonalda. Jejich zimní úprava mne baví čím dál tím víc. V neděli je počasí skoro na krátký – krátký, aspoň při pohledu oknem ven. Tak se přidávám k Vlasovi, Mártymu a Milánkovi. Na lávkách zahajuje Vlas svou kaskadérskou kariéru. Seskok z kola o tři metry níž hlavou na kládu vypadá hrozivě, a tak jsme rádi, že ho nikdo neviděl. Jeho protagonista se po chvíli otřepe a jedeme dál. Traily kolem Točný, pak něco kolem Břežan a mne dochází síly. No s takovouhle formou by Trilogie byla opravdová tragédie. Oběd v Ohrobci v Berušce je příjemný, já si pak spravím chuť na Jarovské skále, rychlá návštěva u Kelta, poslední před zimní přestávkou. A hurá domů.

Jako Jára

Jára Kulhavý si udělal volno po sezoně a podle jeho vzoru i Empit vyrazil do teplých krajin. Jara přibral po sezoně 6 kg Empit také ale tím bohužel podobnost koní. Bohužel tu stále je dalších 10 kg nadváhy které zbyly z minulých sezón. Článek ve Velu také nebyl příliš optimisticky když psal o tréninku nejryzejších hobíků kde měli chudáci amatéři trénovat 12h týdně a to každý den. Přesunu se tedy do kategorie pod ryzými amatéry což jsou asi hobiti a nebo nějaký druh zevla. Těžko říct. Každopádně je na čase začít alespoň s nějakou drobnou přípravou abychom se nemuseli stresovat a měli co říci až se jaro zeptá co jsme dělali v zimě. Držím palce všem hobitum i zevlum ať se alespoň částečně přiblížíme hodně vysoké nastavené laťce od Vela.

Čtyři desetiny - Robertův Kolapssssss

Zase jsem po roce jel závod kolem naší spořilovský hospody u Břízy, každoročně poslední sobotu v říjnu. Letos se mnou startoval Pšenda a vyfasoval jsem startovní číslo jedna...Trať uličkami ,jeden sjezd schodů. Šest kol, okruh měří 2,4km Celý cca půl hodiny. Ke startu vypijem panáka griotky a ve čtvrtém kole se něco zákeřného sní, letos taveňák. Jinak vždy při průjezdu malý birel. Po letech jsem obvyklou brachovu oslavu přesunul a po sérii druhých míst přijel vyhrát. Nazul jsem silniční gumy, zamknul odpružení a jel šrot. Jenže až do večerního vyhlášení nemáš nic jistý, jak se startuje po dvojicích a navíc postupně. Ale pocit dobrej, po závodě pivo, pivo a pak doma s bratrem piva:) No a večer jdem na vyhlašování a to přijel i Honzáš. A i on viděl a slyšel že na první místo si počkám nejmíň zas rok. Druhý o cca čtyři desetiny vteřiny!!! Na trati prý o tři vteřiny a v dovednostní disciplíně jsem to hodně stáhnul, ale ne dost... A to cena pro vítěze bylo sto Plzní! Naštěstí vítěz se podělil, a tak se všichni závodníci pěkně opivnili:) Potom hrála místní kapela S.q.w.o.s.t. a tak se juchalo a pilo, až Honzáš málem zapomněl jet k domovu. V neděli mi bylo adekvátně blbě, ale jinak závod fajn a večer taky, zvláště když jsme od doby co máme i Kubu měli poprvé hlídání a mohli kalit i se Soňou:). Tak za rok ať přijede víc PEKÁČu!

Skáču dobře skáču rád

Slovy klasika Skáču dobře skáču rád jsme se zajeli rozloučit se sezonou na Kokostezky. Bohužel rýmička zhatila původní plán takže jsme kolu moc nedali a jen se připravovali na přeřízení letního času.

Konec září

Tak už je to tady. Sezóna nám pomalu končí a je potřeba si ještě pořádně užít každý sluneční den zvláště když jsme pěkně rozježděný. Víkend před státním svátkem nám počasí přálo a tak jsme vyrazili na Posázavskou kde jsem konečně dal oboje schody a ve státním svátku jsme měli celotýmovou snídani u Honzáše s tím, že projedeme Brdy. Bohužel se nám snídaně protáhla takže jsme plán nestihli, ale zatáčky jsme stihli a pár piv také tak zase příště, ale to už asi dlouhý, dlouhý a světlo.

Trutnov Trails

Někdo úž tam byl, někdo se tam teprve chystá. Každopádně holkám i klukům, kteří stojí za budováním stezek posíláme příspěvek na hithit kde si založili projekt dostavby Kozího trailu. Držíme palce a věřím, že se pár našich čtenářů také přidá.

Špičák

O víkendu jsme vyrazili na Enduro závod na Špičák. Bylo znát, že je již po turistické sezóně a tak se u lanovky sešly jen závodníci, což mě osobně vyhovuje. Drobná nevýhoda byla, že už většina hospod měla zavřeno včetně té naší kde jsme byli ubytovaní, ale Honzáš objevil super jídelní základnu na nádraží. Špičák jako závod nebyl vůbec jednoduchý. Jednotlivé RZety byly na Čechy poměrně dlouhé. Zvláště pro nás. Bohužel absolvování Trans Savoie na naší výkonnost nemělo žádný vliv takže jsme RZety museli standardně odsedět. Nakonec jsme to dali bez zásadních chyb včetně obávané RZ5. Počasí vyšlo také pěkně a tak Empit s Verčou zůstali ještě pár dní navíc aby řádně otestovali místní bikepark. Příští rok budeme muset ty skoky trochu potrénovat, ale hlavu vzhůru, nic není ztraceno.

Když jdou na mužskýho léta

O víkendu jsme vyrazili do Strážného oslavit Milánkovy kulaté narozeniny. Od doby co máme děti začíná víkend již v pátek, takže kolem 15:00 se většina účastníků již sešla ve Strážném, narazila sud, připravila rošt a čekala na zbytek výpravy Pekáčů abychom ještě večer oslavili ty Milánkovy kulatiny. V sobotu jsme se klasicky rozdělili do skupin. Sjezdaři do bike parku ve Špindlu, vrchaři a velcí chodiči na Friesovky a malí chodiči na Styl. Původní plán, že se všichni potkáme na Friesovkách vzal za své hned ráno kdy Honzáš zjistil, že má kolo ve smrti a to má kolo ani ne 3 neděle staré. Co on s těma kolama děla? On na nich snad nedej bože jezdí! Než kolo zprovoznil a Pudlík dorazil zbytek posnídal pár piv. Hned to pak bylo znát v bike praku. Sraz na Friesovkách sjezdaři nestihli, ale stihli jsme se potkat na chatě a tak jsme ještě jednou oslavili Milánkovy narozeniny a to že se nikomu nic nestalo. V neděli již klasické vystřízlivění procházkou na Styl a přesun domů. Krásně jsme oslavili narozky, trochu si zajezdili a vyhnuli se největšímu vedru. Speciální poděkování patří Milánkovy, nejen že nás všechny pozval, ale také se o nás staral jako o vlastní. Takže Milánku DÍK!!!!!! a hodně toho ZDRAVÍČKA a SEXU!!!!!!

Report Trans Savoie

Všemi očekávaný report z Trans Savoie. Myslím, že se povedl a vystihuje super atmosféru na našem výletě.

Pepův kemp bez Pepy

Jak se pachatel vrací na místo činu tak i my jsme se zkusili vrátit na traily kde probíhal bike kemp Pepy Dresslera. Návrat nebyl úplně podle představ. Po pár sjezdech jsem dal vše co jsem dal i na kempu, ale na další zlepšování již nebyl moral. Vůbec nechápu jak jsme tam na kempu mohli každý den strávit 8h. tuto sobotu jsme toho po 2h měli tak akorát. Také úplně nechápu jak jsem si na Zadově chvíli myslel, že bych skočil ten jejich skok. Prostě bez Pepy to není ono.

Tans Savoie – Hotovo

Za 6 dní jsme sjeli převíšení zhruba 25 000 m a nastoupali 3 000 m vlastní silou, zbytek stoupání naštěstí bylo lanovkou nebo autem. Projeli jsme TIGNES, VAL DISERE, LES ARCS, LA PLAGNE, COURCHEVEL, MERIBEL a další. Spotřebovali jsme spousty vody, piv, destiček sem tam jsme se i vyváleli, ale máme hotovo. Můžeme se těšit na podrobný report, který připravuje Honzáš takže bude určitě co číst a nějaké fotky také máme takže se bude i na co dívat.

Trans Zadov

Pomalu se nám blíží termín Trasn Savoie a tak jsem minulý týden zvolil jako závěrečnou přípravu, kdy budu jezdit celý týden na kole, včetně startu v Enduro závodě na Zadově. Test začal v sobotu kdy jsem únavu z cesty simuloval 10 kousky v Hostivaru. Mezery v přípravě se hned projevily, v neděli jsem už nevyjel. Od pondělka jsem začal jezdit do práce na kole a ve středu jsem toho měl dost. Asi únava z předešlé přípravy - Sledování Tour de France v televizi. Rodina mě v mém snažení podpořila, tak že mi zabavila auto a jela ke kamarádce na chatu takže jsem na kole jezdit musel. V pátek jsem za nimi vyrazil na kole, ale jelikož vzdálenost 300 km mi nevycházela časově použil jsem raději vlak. Sobotu jsem věnoval obhlídce tratě na Zadově a doufal, že lanovka bude v provozu. Byla, ale nepočítal jsem s frontou a schizofrenním soubojem hudební produkce mezi vlekaři a stánkem od Foxu. Asi už jsem starej, ale jet nahoru vlastní silou mě nedonutili. Odpočinek a regeneraci jsem již standardně věnoval skákaní na trampolíně, šťourání v písku a podobným aktivitám. Ne že by se to osvědčilo jako regenerace, ale Nikče se to libí tak co mám dělat. Neděle probíhala ve standardním výletním duchu. Budíček kolem sedmé, přečíst pohádku, umýt, nasnídat, oblíknout, zabalit, naložit, odevzdat apartmán a přesunout se na start. Vyšlo to parádně, dokonce jsme si před startem 10 min odpočinul a na nějakou předstartovní nervozitu ani nezbyl čas. Po startu už jen 3h nahoru a zase dolů. Na Zadově je důležité správně si najíždět do zatáček a umět skákat. Což mi ani jedno moc nejde. Žádnou zásadní chybu jsem neudělal, ale výsledek tomu neodpovídá. Prostě jezdím pomalu. Vtipné, je že RZ4 jsem jel na oči a nakonec v porovnání s ostatními je to moje 2 nejlepší RZ. Nejlepší byla RZ5 kterou jsem jel pro změnu v dešti a po kořenech a to už vůbec neumím tak těžko říct kde je chyba. Zadov není špatný závod, nakonec nebyl ani těžký asi to bylo tím že výjezdy byly na pohodu, ale Ještěd je lepší.

Kazín

Ve velkých vedrech se moc jezdit nedá, ale zůstat doma by byla škoda a tak občas vyrazíme na koupačku a pár piv do Kazína. Cesta zpět už je většinou za tmy a pak to pěkně rozjedeme skoro jako na Tour :-). Hlavní je že se nikomu nic nestalo.

Rychlebky

V rámci svátku Cyrila a Metoděje standardně jezdíme na Tragedii, ale jelikož letos byla logistika složitější tak jsme se rozhodli, že jí vypustíme a zajedeme na rodinný výlet do Rychlebek. Cesta proběhla vcelku v pohodě na to, že byl začátek prázdnit a tak jsme mohli hned druhý den ráno vyrazit na traily. První jízda po Pepově kempu byla docela bez kontroly, ale další už byly bezpečnější. Také jsme si zaskákali prostě forma jde nahoru. Počasí vyšlo, děti byly vcelku hodné, ježdění parádní, Milánek s Vlastou nám každý večer grilovaly takže co více si přát? Snad jen kdyby ty Rychlebky byly blíž.

Pepův kemp II

První část "Pekáčů" si užila svůj Trail kemp asi před měsícem a další část ve složení Empit, Honzáš, Jirka a Kuba vyrazila na Pepův Enduro kemp tento víkend. Empit s Jirkou vyrazili již v pátek na kolech aby poladili formu ve Štiřínském pivovaru a probrali co je nového. Tento nápad měl i jiný účastník kempu, který si ještě v pátek před začátkem kempu stihl zlomit ruku, když samostatně vyrazil na obhlídku trailů. Po ranní registraci se všichni vyptávali na Vlastu jak to s ním vypadá. Pomalu se z něj stává legenda. Ne že by na kempu nikdo nikdy nespadl, ale takového tygra hned tak někdo nepředvedl. Koncepce kempu byla stejná jako dříve, to znamená jedna skupina, pár technicky složitějších míst na které dohlíží lektor a opravuje chyby a pak už jen jezdit, jezdit, jezdit až do zblbnutí a nebo večeře. Čas plynul jako když Kuba vyrazil na trail, to znamená, že letěl jako vítr a už jsme seděli všichni společně na večeři, kromě dvou návštěvníků nemocnice, kteří nakonec měli jen odřeniny takže vše v pořádku. Snad je to do budoucna zrychlí. Večer proběhl v kamarádském duchu a po půlnocu proběhla rychlá oslava narozenin v podobě několika chuťovek. Po "kofila" tuším, že to byla vodka s kafem a cukrem nas pepa naštěstí rozpustil. I tak jsem měl v hlavě 1000 permoníků, ale naštěstí jsm se z toho vyspal na rozdíl od Honzáše. V neděli jsme měli přejezd na vzdálenější traily kde mohli cestou všichni vystřízlivět. Po ránu se nikomu moc jezdit nechtělo a start byl pomalejší, ale jelikož ani traily nebyly nejtěžší tak to zas tak nevadilo. Mě stačilo pozorovat jak jezdí ostatní. Nejlepší je poučit se z chyb ostatních, tolik to nebolí. Před přejezdem na další traily měl Zdenda malou exibici kdy sjížěl asi 3m vysoký šutr. Sice netrefil úplně optimální stopu, ale ustál to. Po obědě jsme se přesunuli na traily za barákem a pilovali techniku. Nakonec jsme i nějaký ten skok dali i když se mi moc nechtělo. Nakonec proběhla večeře a závěrečné zhodnocení a všichni se rozjeli domů. Pepův kemp není nejlevnější, ale stojí to za to.

Enduro Ještěd

Po Pražských schodech jsme vyrazili na Enduro do Liberce. Je to v současnosti jeden z mích nejoblíbenějších enduro závodů. Ono jich na výběr zas moc není. Vyrazili jsme již v pátek aby Nikča měla čas na aklimatizaci a hlavně na všechna dětská hřiště co v okolí jsou. Služby v hotelu Fénix byly opět bezchybné a navíc jsme letos dostali k dispozici apartmán se soukromou zahradou a dětským hřištěm. Co víc si přát? V sobotu ráno po výživné snídaní jsem vyrazil na obhlídku tratě. Objel jsem celý okruh a byl jsem dost hotovej a vystrašenej. Vše bylo jetelné, ale za maximálního soustředění a nejednou odpočívací přestávkou, někdy i v RZ-etě ?. Cestou jsem viděl jak elita jezdí přejezdy autem, což by se mi moc líbilo, ale bohužel v mojí logistice byl problém s řidičem navíc a tak by se mi hromadila auta na kopci. Odpoledne proběhla regenerace s Nikčou na trampolíně, což se ukázalo, že to není úplně optimální způsob odpočinku a romantická večeře v apartmánu včetně vína asi také byla předstartovní chybka. V neděli jsem se probudil vorvanej jak borůvka sebraná polským sběračem. Jak kdybych se loučil se svobodou na René nebo v Olivě. Prostě chybí trénink. Nakonec jsem se vykopal a na start dorazil tak akorát abych stihnul ještě trochu zregenerovat. Překvapilo mě, že se první transfer nejede lanovkou jako vždy, ale po ose. Logiku to má jen jsem se oblékl na ranní lanovku a tak jsem k RZ1 dorazil totálně propocený. Než jsem si odpočinul již jsem byl na řadě. Z RZ1 se letos stal parádní singlík. RZ2 vcelku na pohodu. RZ3 zrušili úvodní kopec takže je z toho krásná technická RZeta. RZ4 na pohodu, ale je dlouhá, ale končí u lanovky a tak hurá na jedno rychlé. RZ5 a hurá na dětské hřiště a nakonec RZ6 na pohodu. Páni stavitelé opět přitvrdili, ale o to je trať zajímavější. Počasí vyšlo parádně. Kdyby sprchlo je to pro mě nejetelné. Podle výsledků byly nejhorší RZ1 a 6 což je zajímavé, protože 1,3,6 se mi líbily nejvíc ?. RZ2 moje nejméně oblíbená mi nakonec vyšla nejlépe. Chyba bude nejspíš někde mezi sedlem a řídítky. Žádnou zásadní chybu jsem neudělal snad jen to, že jsem jel tužku. Fyzička je marná, ale za to si můžu sám. Na bednu to nebylo, ale v bedně jsem také neskončil takže velká spokojenost.

Pražské schody

Letos to byl první závod i když tato akce úplně závod asi není spíše jde o přátelské setkání příznivců cyklistiky. Výkon odpovídal přípravě, ale pár minut na pokraji smrti se vždycky hodí. Čas těžko porovnávat, ale celkově mám dobrý pocit. Po dojetí jsme se všichni standardně sešli ve stanu abychom probrali aktuální situaci v cyklistice a vůbec všude. Prostě klasika. Myslím, že nový formát závodu se osvědčil a velký dík opět patří pořadatelům zvláště za to že nás pozvali. Po ukončení závodu se Empit s Robertem ještě přesunuli do ABC aby probrali důležité maličkosti jako třeba že SEZONA ZAČALA.

Slakline

Verča dostala k vánocům slaklinu. Konečně se nám podařilo slaklinu natáhnout i když nemáme na zahradě stromy abychom zjistili, že naučit se na ní chodit nebude zas tak úplně jednoduché. Verče to docela jde a přešla cca 4m já udělal tak akorát 2 kroky. Je zajímavé, že po půl hodině zkoušení cítím svaly o kterých ani nevím, že jsem je používal a připadám si jako když jsem byl celý den v posilovně. Tak uvidíme jak nám to dlouho vydrží.

Hvížděnec

Honzáš nás konečně vytáhl na slibovaný Hvížděnec. Počasí nebylo úplně optimální, ale to nevadilo. Zabalili jsme to v práci o chvilku dříve a vyrazili. Na cyklostezce to nebylo na našich pláštích příliš optimální a tak jsme udělali rychlé rozhodnutí a vzali to pár stanic vlakem. V rámci ušetřeného času jsme dali jedno ve Všenorech a vyrazili. Kopce na brdech nejsou nijak vysoké, ale dají zabrat. První na řadě byl Kámen, který už většina zná a tak jsme zhruba věděli o co jde. Z Kamene jsme valili rovnou na Hvížděnec. Ten jsem nikdy nejel tak jsem byl zvědavý. Kameny na singlíku byly trochu navlhlé, ale jinak to šlo. Nebylo to bez šlápnutí, ale je to jetelné tak snad příště. V plánu bylo ještě 355 zatáček, ale nikomu už se moc nechtělo a tak jsme vyrazili do Radotínského Mekdonalda načerpat energii na cestu domu. Okruh je jasně daný jen to chce čas a sílu to všechno objet. Z prahy je to přeci jen trochu daleko.

Sobotní test

V sobotu jsme vyrazili na Točnou otestovat nově nabité zkušenosti z kempu. Fyzicky žádná zněna což se dalo čekat. Technicky tu mírné zlepšení je, ale je to hodně subjektivní a těžko měřitelné. Takže největší posun je v psychice. Verča se toho nebojí a skáče tak jí přejeme ať jí to vydrží co nejdéle.

Pepův kemp

Tento víkend jsme si udělali prodloužený a vyrazili jsme na kemp Pepy Dresslera. Verča, Terka, Vlasta jako jezdci a Empit s Honzášem jako řidiči, nosiči, hlídači dětí a jiné podobné činnosti, prostě jako podrž tašky. Loni jsme byly na kempu u Kamila a tak jsme byli všichni zvědavý jaký bude Pepův kemp. Vysoká kvalita kempu se jaksi očekávala automaticky. Musím přiznat, že se Pepovy a jeho týmu naše očekávání podařilo naplnit do puntíku. Popisovat průběh kempu je celkem zbytečné nejlepší je si nějaký kemp zkusit. Pepa všechny účastníky chválil a Verča předváděla parádní skoky. Musím přiznat, že i mě překvapila jak jí to pěkně šlo. Smolař kempu byl Vlasta, který se do ježdění tak zažral, že úplně zapomněl, že neumí skákat a v jednom singlíku se smotal. Po pádu vypadal jako kdyby místo na kole trénoval box s bratry Kličky.

Popřejeme mu brzké uzdravení aby s námi mohl vyrazit do Rychlebek. Myslím, že ostatní si kemp moc užili, dostali spousty užitečných informací jak správně jezdit. Nikča byla ráda, že může lumpačit na trampolíně celý den, Verča zase byla nadšená že si odpočine od Nikči a parádně si zajezdí. Svačinky se musely líbit všem. Ani Empit s Honzášem nakonec úplně nezaháleli a v době dětského spaní vyjeli na Friesovky zkontrolovat kvalitu piva Fries. Kopec byl nakonec větší než jsme si mysleli, ale vyjížďka to byla hezká. Nikča s Vojtou si pohráli zase na jiném hřišti a pak jsme valili kudlu dolu na naší chatu. Pepa nastavil laťku hodně vysoko tak uvidíme zda se mu jí na kempu v Posázaví podaří překonat.

Lutová - Hotovo

Uplynulý víkend jsme si s Verčou udělali prodloužený víkend a oslavili nejen moje 30 narozeniny, ale i narozeniny půlky Verči rodiny. Moje neoficiální oslava byla jasná. Pořádně otestovat Rudyho a jak jinak než, že na Rudym pojedu na oficiální oslavu, která byla u Třeboně. Již jsem tam jednou jel na bajku a tak jsem byl sám zvědav jak porovnání dopadne. Podmínky byly hodně podobné i když letos mám asi méně najeto, ale těch 170 km jsem dal vcelku na pohodu. Loni byl kritický okamžik kolem Monínce. Letos cca 20 km před cílem na místní asi 5 km polňačce. Rudy je vcelku pohodlnej, ale přeci jen po 150 km jsem byl naklepanej jak řízek a polňačka s výmolama jako stodola už na mě byla docela moc. Chvilku jsem zvažoval, že jako endurista bych snad mohl chvíli tlačit, ale moje silničářská čest byla proti. takže jsem to nakonec přetrpěl a ani jsem se nestavoval na protažení v hospodě jak jsem si sliboval. A jaké je závěrečné zhodnocení? Rudy jede parádně. Po rovině s větrem v zádech v pohodě 40 km/h. Na dlouhé trati by mohl být o chlup pohodlnější, což by šlo v pohodě udělat změnou tlaku v pneumatikách. S čím jsem moc nepočítal jsou převody. Když mi dojde na bajku vždy to nějak dokvedlám do cíle, ale tady se moc kvedlat nedá neb na to chybí převody, zvláště v kopcích nemluvě o tom, že při jízdě rychlostí chůze je kolo dost vratké. Nakonec jsme si těch 7h vcelku užil a ani jsem se nenudil. Asi se příští rok přihlásím na nějakou tu jarní klasiku třeba Pariž-Roubaix by mi mohlo sedět ;-) a jestli někdy kolem Prahy opraví silnice tak bych si pořídil i nějakou silničku když už mám tu silničářskou čest. NA oslavu jsem přijel tak akorát, ihned po příjezdu jsem dostal pivo na regeneraci a pak ještě pár dalších. Asi to není optimální pro regenerace, ale oslavu jsme si všichni parádně užili. Jet zpátky na kole mě po ranní procházce ani na vteřinu nenapadlo a dobře jsem udělal. Cestou autem nás chytla pěkná chumelenice ve které bych na kole fáákt jet nechtěl.

Kámen – Hotovo

Zatímco Jenda vyrazil najíždět kilometry na Třeboňsko, my ostatní vyrazili v sobotu nad Radotín a Černošice prozkoumat, jaký je po zimě stav místních trailů. Zpočátku mne lehce vylekal sraz zbytku skupiny na cholupických rybářských závodech, nicméně k Pigimu kluci přijeli včas a na kolech se udrželi. Vedením vyjížďky jsem byl pověřen já a protože nikdo netušil, kam chci jet, jelo se tempo podle mne a tedy přívětivé. Vyzkoušeli jsme sjezd z Kosoře ke Kalinovu mlýnu (místy v listí po náby), vrstevnicový trail kolem Třebotova a pak dva traily, které pro nás vymyslela a udržuje místní bikerská partička (za což jim patří veliké díky), Horizontálu (ta hrabanka nahoře pekelně klouzala) a 133 zatáček (napodruhý jsem dal korýtko nahoře, skalku jsem objel a na prostřední části jsem si přišel jak na odrážedle, drop dole zas jednou snesl, už jsem ho zkusil a stačilo). Závěrečná debata o všem a ničem proběhla v radotínském mekdonaldu, kde jsme zabaleni do dek pili grog a čaj s chladičem, někteří pak pokračovali ještě do Vraného, protože bez toho by přece sobota nebyla sobotou. V neděli jsem už sám vyrazil na protější břeh Berounky a vyzkoušel dva traily dolů z Jíloviště, nejprve po hraně kopce do Kazína a pak Kámen. Už před víkendem jsem obul Voteca do nových plášťů, více než kilových (ve 26“, kolik by vážily pro větší kola si ani netroufám odhadovat) WTB Vigilante 2,3“ a tak bylo víkendové ježdění takovým prvním testováním jejich schopností. Hlavně na asfaltu a ve výjezdech jsou parádně předvídatelné, drží na místě jako dobře zaseklá kotva. Zadní „FAST ROLLING“ je fast rolling asi jen ve srovnání s předním „HIGH GRIP“. Ani směrem z kopce nezklamaly, ve srovnání se sjetým Minionem DHF 3C je to znatelný posun dopředu, o Ardentu ani nemluvě. Minimálně placebo funguje a já konečně sjel celý Kámen bez šlápnutí, asi na 10. pokud jsem konečně pokořil i to malinké kamenné korýtko nahoře. Drop na konci trailu se tu dá objet a tak ho objíždím. Ten si nechám asi do příštího života, až zas budu mladej a blbej a nebudu se bát skákat.

Ridley první zkušenosti

Mojí cyklo flotilu nedávno rozšířil Ridley X-Trail kterému jsem začal familiárně říkat Rudy. Zjednodušeně řečeno Rudyho má každý rád. Kola se točí, brzdy brzdí, stěrače stírají. Stěrače Rudy sice nemá, ale kdyby měl určitě by stíraly. Kotoučové brzdy na silničkách zatím moc rozšířené nejsou, ale funkční jsou obdobně jako na horských kolech jen je třeba počítat s tím, že styčná plocha plášťů je podstatně menší než u horských kol takže 140mm kotouč je plně dostačující. Po chvíli zmateného cvakání jsem konečně pochopil Logiku tlačítek řazení Di2. Pro kované silničáře to asi nebude žádné překvapení, ale mě trvalo než jsem si vzpomněl, že klasická silniční Shimano sada používá brzdy pro řazení. Tady princip zůstává stejný jen místo pohnutím brzdových pák se zmačkne horní tlačítko a vše funguje parádně včetně motorkového zvuku. Ještě bych potřeboval ozvučit dorazy. Alchymie nastavení tlaku v pláštích je obdobná tak jak jsem ji řešil u enduro kola. Optimální guma do terénu u Rudyho je podle mě 2 ATM. Vyšší tlaky už jsou o kompromisu pohodlí a rychlosti na silnici. 4 ATM už jsou v terénu docela kostitřas takže asi optimum PRO MĚ je 3 ATM. Nakonec jsem objevil nečekanou Rudyho funkci a to kdejaký chrt se chce honit. Ještě, že kudlu jsem rychle jezdili dříve takže se těchto hrátek neúčastním.

Velikonoce

Užít si poslední sníh letošní zimy jsme vyrazili do Harrachova. Plán byl jednoduchý. Nějaké běžky, nějaké prkno, sem tam lenošení. Sestava se nesešla, všichni už se těšili na kolo, nebo byly nemocní a nebo obojí a tak jsme vyrazili samostatně. Ubytovaní jsme byly v hotelu Rýžoviště, který není nic světoborného, ale má tři zásadní výhody. Je přímo na sjezdovce, do Jakušic to je také kousek a nakonec cena také není tak špatná. Jelikož z týmu nikdo nejel přibrali jsme na výlet i babičku. Taková fungující babička to je k nezaplacení. Tímto bych rád moc poděkoval fungujícím babičkám. Všem nejen těm našim. Plán vyšel a tak jsme si užili čtyři krásné dny volna a důstojně jsme se rozloučili se zimou.

Ridley X-Trail

A je to tady. Dorazil Empitův vánoční a zároveň narozeninový dárek. K vánocům jsem si nadělil objednávku a k narozeninám už celé kolo. Po dvou letech laborování nakonec padla volba na gravel bike Ridley X-Trail. Podle posledních trendů se jedná o relativně nové pojetí univerzálního silničního stroje. Už tedy nemusím řešit výběr trasy švihu podle povrchu. Zkrátka a dobře si pojedu kam chci a kudy chci. To jsem sice dělal vždycky, ale teď na to mám ještě další kolo navíc. O osazení kola sadou Ultegra Di2, Deda components a další důležité maličkosti se postaral Sváťa. Za to mu patří velký dík. Jako třešničku na dortu kolo nafotil Michal Červený zde. Myslím, že se vše nakonec povedlo a teď už jen vyrazit.

Livigno

Po sérii rýmiček a kašlíků jsme se konečně jakš takš dali dohromady a vypravili na soustředěni do Livigna. Plán byl jasný. Dopoledne lyžovat po oběde nějaký ten freeride na lyžích nebo snowboardu, popřípadě běžky, odpoledne fetbajk a to všechno proložené hrátky s Nikčou, kulturou v podobě italské kuchyně, shopingem a jiné. Aby se dal plán vůbec uskutečnit půjčil nám Honzaš Multivana, protože jen boty zabraly kufr standardního osobáku. Plán je jedna věc a realizace druhá. Z důvodu fyzické kondice bylo nutné osekat sportovní vyžití. Po dvou dnech jsem padal na hubu, ale o to zbylo více času na Nikču a kulturu. Hlavní je že nám parádně vyšlo počasí i když sněhu by mohlo byt více. Do budoucna to bude chtít zlepšit fyzičku a freeride má také hodně prostoru na zlepšeni, ale to je vize na příští rok. Inspirace zde.

Fatbike test

Fatbike hýbe světem a tak ani já jsem neodolal a pořádně jednoho tlusťocha vyvenčil. Dopředu musím říci, že i když jsem přesně ten typ který skočí na marketingové řeči tak fatbika si kupovat nebudu. Kolo jsem testoval v Livignu kde každý druhý sport tyto kola půjčuje za zhruba 15 až 20 euro na půl dne. Po Livignu se prohání spousty těchto kol. Po par běžkařských výletech kde jsem mimo jine koukal kam by šlo na tom kole jet jsem se vydal i já na svou půldenní testovací vyjížďku. Nakonec z toho byly 3h které daly docela zabrat. V zásadě 1h trvala cesta podél běžkařské trati z Livigna a 1h cesta zpět. Pravé testováni přišlo právě v prostřední hodině kde jsem dojel do oblasti pro freeridery a kde byl vhodný terén. Nikde nikdo jen pár stop od skialpu. Hned jsem také narazil na problém s průchodnosti kola prašanem a to že pod sněhem není nic vidět. To si člověk uvědomí až když párkrát zapadne. V porovnání oproti klasickému terénu a kolu fatbike vlastně skoro nic neprojede a ještě je to dřina. Nakonec jsem nasel ujezděnou stopu kde se dalo jet a dal si i par sjezdu, které jsou na fatbiku parádní. Kolo drží na pohodu. Překvapilo mě, že při brždění se kolo stačí ke straně asi z důvodu kotoučů na širokém kole. Jak jsem psal v úvodu kupovat kolo nemá cenu, ale vypůjčit si ho na horách a na chvíli zkusit byt Kopkou nebo Rychtrem určitě stoji za to. Srovnávat se s nimi samozřejmě nedá ale dá se na kole slušně vyblbnout a uvědomit si že Iditarot a podobné zvěrstva jsou fááákt někde úplně jinde.

Příprava na sezónu

V rámci zlepšení tréninku jsme si všichni pořídili platformy. Otázka je zda to k něčemu bude, ale to ukáže až čas.

Vyjížďka v prašanu

O víkendu napadl sníh nejen na horách. Žádnému z kamarádů (bačkory) se na běžky nechtělo, a tak jsme vyrazili na společnou vyjížďku včetně Verči, pro kterou byla jízda v prašanu premiéra. Pěkně jsme si to užili včetně občerstvovačky na René.

Všední zimní vyjížďka

Zimní vyjížďka ve všední den za světla je spíše vyjímkou, o to více jsme si to užili, zvláště když nám i počasi přálo. Bohužel nebo možná bohudík, živit se tím nedá.

Saalbach Hinterglemm Leogang II

Stejně jako loni vyrazil Empit s Jirkou do Rakouska s partičkou na hory opět Saalbach Hinterglemm Leogang. Jelikož jsme nemuseli nic zařizovat ani řešit, pouze se lyžovalo jedlo a pilo, byl to parádní odpočinek. Stejný popis jako loni, ale je to prostě výstižné.

Starší akce